říkala jsem si v duchu a nevěřila jsem tomu, co poslouchám. Seděla jsem u Sluníčka s "kamarádkou" a její řeč o tom jak ji píchal můj kluk, už jen plula kolem mne. Chodili jsme spolu rok, je to pár týdnů, co jsem ho vyprovodila k vlaku na vojnu, byli jsme spolu denně a skoro denně spolu spali. Ale už když jsem ho poznala jsem to mohla tušit. Libor tehdy nemohl, s kamarádkami jsme šly do naší hospůdky a on tam seděl se svou partou. Koukaly po něm všechny a on po mně. Vyčníval z řady, byl vysoký, statný, měl...

Venku se rozednívá. Nemůžu spát a tak mne napadá zajít do vinárny jež provozuji a zkontrolovat zda-li servírka včas vyprovodila poslední hosty, ať si ta pitomá bába z protějšího domu zase někde nestěžuje. Jdu zadním vchodem a nepřekvapí mne světlo vycházející se salónku, kde je kulečník a pár automatů, ale zvuky které odtamtud vycházejí. Znejistím. Pro jistotu ztiším své kroky než dojdu k zástěně, která kulečník odděluje od ostatního prostoru a ze tmy zpoza ní se dívám na kulečníkový stůl....

"Vašíku, pojď se koupat," volala Eva svého pětiletého syna do koupelny. "Ach jo, ještě chvilku," žadonil chlapec, kterému se zjevně nechtělo od televize. "Rychle nebo ta voda vychladne," rozhodla maminka nekompromisně. Eva byla mladá, devětadvacetiletá žena, jež kromě Vašíka čekala další dítě. Loudavým krokem dával Vašek najevo, co si o večerním koupání myslí. Pomalu si sundal ponožky, kalhoty a slipy, s tričkem mu maminka pomohla a posadila ho do vany. Opláchla ho vodou a postavila na nohy. Předtím se ale...

"Vítězná 23, tady je to," pomyslel si Karel, když jeho pick-up míjel příslušné domovní číslo. Auto se skřípěním zabrzdilo a následovala obvyklá série zautomatizovaných pohybů: vzít kufřík s nářadím, aktovku s papíry, klíčky, mobil, pokolikáté už to opakoval? Rázně zabouchl dveře, aby zaplašil sentimentální myšlenky. Elán Karlovi nechyběl ani v jeho 39 letech. Ledaskdo by mu hádal méně, byl to stále ještě pohledný chlap, leč bez trvalé známosti. Svou poslední přítelkyni našel před dvěma m...

V hale brněnského hlavního nádraží bylo, jako každou neděli touto dobou, téměř liduprázdno. Ani ne pět minut po dvanácté sem dorazil Pavel a rutinně prošel kolem pokladen rovnou na nástupiště. Raději než auto používal k cestám na jednání do Prahy vlak; brzy si zvykl na to, že cestou stihne udělat spoustu práce. "Eurocity 172 Vindobona přijede k nástupišti číslo jedna, kolej první," odsekával jednotlivá slova mužský hlas staničního rozhlasu. Lak přijíždějících vozů odrážel ostré polední slunce...

Když jsem se ten den vrátil domů, byl jsem šíleně utahaný a navíc bylo docela pozdě večer. V bytě byl naprostý klid a jen z ložnice bylo vidět světlo lampičky. Hlavou mi prolétlo, že si má přítelkyně asi čte. Normálně bych jí šel pozdravit, ale místo toho jsem zamířil do kuchyně. Začal se totiž hlasitě ozývat můj žaludek. Zavzpomínal jsem, co jsem den snědl. Nebylo toho mnoho. Ráno čaj a v poledne jsem do sebe v rychlosti nasoukal obloženou bagetu, kterou jsem si koupil v supermarketu. Takže toho nebyl...

Viktor si vychutnával paprsky odpoledního slunce na lehátku před svým stanem v kempu, když za sebou zaslechl zvuk brzd. Auto bylo nacpané k prasknutí a za sebou ještě táhlo přívěs. Rozhlédl se po posádce vozidla; jak předpokládal, byla to typická maloměšťácká rodinka. Energická matrona ve středních letech, obtloustlý tatík a jejich mladá dceruška; ale počkat, to není jen tak obyčejná holka, to je krásná holka! Lámal si hlavu s tím, jak tenhle 15 či 16letý kvítek může patřit k těmto rodičům, ta sna...

Vlahý večerní vánek klouzal po písečné pláži přehradní nádrže. Akvatorium přehrady, přes den se hemžící lidmi, teď zelo prázdnotou. Rušný červnový den vystřídal klidný večer, na hladině se odrážely poslední sluneční paprsky. Erika se procházela po břehu a vychutnávala si kouzlo této chvíle, její bosé nohy zanechávaly ve vyhřátém písku jen nezřetelné stopy. Ledabyle došla až k vodě a sledovala, jak vlnky hladí nárty nohou. V náhlém popudu své spontánnosti se rozběhla do vody, aniž by se ...