Škádlení
Když jsem se ten den vrátil domů, byl jsem šíleně utahaný a navíc bylo docela pozdě večer. V bytě byl naprostý klid a jen z ložnice bylo vidět světlo lampičky. Hlavou mi prolétlo, že si má přítelkyně asi čte. Normálně bych jí šel pozdravit, ale místo toho jsem zamířil do kuchyně. Začal se totiž hlasitě ozývat můj žaludek. Zavzpomínal jsem, co jsem den snědl. Nebylo toho mnoho. Ráno čaj a v poledne jsem do sebe v rychlosti nasoukal obloženou bagetu, kterou jsem si koupil v supermarketu. Takže toho nebylo mnoho. Vlastně by se dalo říct, že nic a tak jsem se vlastně ani nemohl divit hlasitému naříkání mého žaludku. V kuchyni jsem zamířil rovnou k mikrovlnce. Obvykle tam mám připravené jídlo, když se občas vracím takhle pozdě. Bylo tam. Navolil jsem tedy čas kolem dvou minut a poté jsem šel ještě na exkurzi do ledničky. Jen tak zběžně jsem jí prolétl, zda-li tam není něco zajímavého k snědku. Ale než jsem si vybral, ozvalo se cinknutí, které znamenalo, že je má večeře již ohřátá a tak jsem si nalil do skleničky pouze trochu džusu. Když jsem byl asi v polovině mé večeře, objevila se ve dveřích Simona. Měla na sobě tu nejprůsvitnější noční košilku, co jen mohla být. Bylo vidět vše. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že je samozřejmě ta nejkrásnější, ale tímhle pohledem se daly zahnat jakékoliv pochyby. Jen tak zběžně jsem ji přelétl očima, pokochal se jejími ladnými křivkami a pokračoval v jídle. „Ahoj,“ pozdravil jsem jí, huhlajíc přitom s plnou pusou. Šla rovnou ke mně. Objala mě kolem krku zezadu. Cítil jsem na zádech měkkost jejích prsů a už jsem se nemohl dočkat, až se s nimi budu moci pomazlit. „Ahoj,“ odpověděla mi líbezným hláskem a pak ihned škádlivě dodala. „Aby se nám milostpán nezakuckal.“ Zvonivě se mi přitom zasmála do ucha, a málem s tím zakuckáním měla pravdu. „Přijdeš pak do ložnice?“ Zeptala se mě, když za minutku odcházela. Samozřejmě, že přijdu. Kam bych jinam šel. To věděla i ona. Tou otázkou ovšem začala naše předehra. Už jsem měl na jazyku svou souhlasnou odpověď, když mě napadlo něco jiného. Chtěl jsem jí trochu poškádlit a možná i trochu vyprovokovat. „Ještě nevím. Asi se půjdu vysprchovat a pak se podívám asi na televizi. Je tam fotbal.“ Byl jsem sám nad sebou překvapený, že jsem dokázal potlačit šibalský úsměv na tváři. A jen tak letmým pohledem do jejích očí jsem zjistil, že se mi můj nápad zdařil. Bylo v nich něco v tom smyslu, co si to vůbec dovoluji a jakto, že můžu s takovou lehkostí odmítnout tu jasnou výzvu k postelovým hrátkám. Uraženě se otočila a zmizela zpět do ložnice. Má odpověď však byla pouze z půlky pravda. S tou sprchou jsem to myslel naprosto vážně, ale na fotbal jsem neměl vůbec náladu. Ve sprše jsem si rozmýšlel můj další plán. Rozhodnul jsem se, že budu předstírat naprostý nezájem. Zajímalo mě, jaká bude její reakce. Doposud jsem jí k sexu přemlouval pouze já. Nikdy to nebylo naopak. Když byl můj plán tedy hotov, přidal jsem trochu horké vody a vychutnával si pouze tu úžasně osvěžující masáž horkých kapiček vody, které dopadaly na moje znavené tělo. Jakmile jsem vyšel z koupelny, spatřil jsem, že v ložnice je tma. „Že by se přece jen urazila,“ prolétla mi hlavou otázka, na kterou jsem nedokázal odpovědět. Vstoupil jsem tedy do ložnice. Cítil jsem, že je zde atmosféra, která snad panuje pouze před bitvou, dvou znepřátelených stran. Vklouznul jsem tedy pod deku a čekal jsem. Hrozně dlouho se nic nedělo. Už jsem byl skoro rozhodnutý, že začnu přece jen já, když v tom se ke mě obrátila. Vklouzla pod mou deku a přitiskla se ke mě. Byla úplně nahá. „Miláčku, tak jsi si to přece jen rozmyslel?“ A zajela mi rukou do slabin a sevřela mě do dlaně. „Co?“ Zněla má jakoby nechápavá odpověď. „Jak co?“ Ozvalo se rozmrzele, aniž by ovšem přestala s mým drážděním. „No co jsem si měl rozmyslet.“ „No přece to dnešní milování. Chceš se přece taky milovat?“ Nechal jsem si chvíli na rozmyšlenou a přestože byla tma, věděl jsem, že se na mě dívá a že nechápe mou reakci. „Ne.“ „Ne? Proč ne?“ „Jsem utahaný. V práci jsem měl hroznou honičku.“ Odtáhla se. Začal jsem mít pocit, že jsem to přece jen přehnal. Ticho, které začalo být delší než před chvíli mě začalo znervózňovat. Už jsem byl znovu rozhodnutý, že se pokusím o smír, když v tom se znovu ke mně obrátila. Čekal jsem, že se ke mě přitulí a začne s dalším přemlouváním. Vzápětí jsem ale zjistil, že přemlouvat mě už nebude. V následujících chvílích jsem ovšem zjistil, že je pevně rozhodnutá se se mnou milovat, ať se mi to líbí nebo ne. Ucítil jsem totiž její horký dech v mých slabinách a vzápětí jsem se ocitl v její puse. Vzdoroval jsem pouze chvíli. Její jazyk totiž umí divy a vždycky jí říkám, že by tím dokázala probudit i mrtvého. Už jsem myslel, že mě bude chtít dovést až do konce, ale v tu nejnevhodnější chvíli se odtáhla. Tentokrát dostala ona mě. „Tak kocourku,“ povídá a rozsvítila lampičku, „buď se dáš taky do práce, nebo zapomeň na to, že ti to ještě někdy budu dělat pusou.“ V jejím hlase jsem cítil rezolutnost jejích slov. A zatímco já se vzpamatovával z jejího rozhodnutí, ona se mezitím položila na záda. Svůdnost a touhu po milování ještě zdůraznila tím, že měla nohy široce roztažené a držela je pod koleny. Pohled do jejího klína mi důvod celé té její rozmrzelosti prozradil. Její spodní rtíky bylo totiž vzrušením temně fialové a nateklé. Už jsem jí nechtěl trápit a dal jsem jí to, o co vlastně celou tu dobu stála. To co se dělo potom, byl pouze čistý a bezuzdný sex. Byli jsem jako dvě zmítající se šelmy, propletené do vzájemného objetí, které se po pár minutách vzepjali ve slastné křeči. Když naše krásné pominutí smyslů po chvíli opadlo políbil jsem jí. Byl to takový jemný polibek, při kterém se pouze dotkly naše rty. „Promiň.“ Odmlčel jsem se. „Chtěl bych se ti omluvit za to mé malé škádlení,“ začal jsem se svým vysvětlováním, ale zarazila mě dalším, tentokrát mnohem více vášnivějším polibkem. „Ne. Ty promiň, ale já jsem to pot....,“ tentokrát jsem pro změnu umlčel já jí. Začali jsme se líbat a postupně jsem přešli k dalšímu milování. Tentokrát už mnohem jemnějšímu.