Holky mě odvlekly do vedlejší místnosti, zavěsily mi ruce za kladku u stropu, a vytáhly mi je nahoru. Zůstal jsem viset v úplně bezmocné poloze, pouze špičkami baletek jsem se dotýkal země. Pochopil jsem, že jakýkoli odpor je marný. Co bude sakra dál? Co si to ty ženské myslí? Jak dlouho mě tu chtějí držet? Na druhou stranu jsem si musel přiznat, že jsem prožil něco, po čem...

                        Poslední co jsem viděl, byl můj obraz v zrcadle. Teda můj obraz, bylo to tělo připoutané, a natažené na nízké úzké stolici. Ta postava na stolici ležela, ale koleny se dotýkala země. Na nohou měla obuté kozačky, s neuvěřitelně vysokým podpatkem, který ji nepřirozeně lámal nárt. Její zadeček byl nadzvednutý lavicí, a vyšpulený. Pás měla neuvěřitelně stažený korzet...

                        Cítím jak mě bolí hlava, jako bych tam měl tisíc permoníků, a matně si vzpomínám na události včerejšího večera. Ano, už to mám! Přijeli jsme s mojí manželkou Evou na návštěvu její přítelkyně na její statek. Večer jsme seděli a popíjeli….a pak už mám okno. Chci si utřít zpocené čelo, ale ruka mě nějak neposlouchá. Zkusím druhou, a taky nic. To mě trochu probí...

Prebudil som sa v slabo osvetlenej akoby cele, na ktorej stenách boli tapety pásikovaného vzoru. Sedel som v kúte a s bolesťou v hlave som chcel vstať, ale nepodarilo sa mi to, lebo som mal spútané ruky za chrbtom o nejakú tyč, a takisto som mal zviazané aj nohy pri členkoch a kolenách. Začal som premýšľať, kde som, prečo som tu, v tom som začul kroky spoza dverí, zatajil som dych vediac, že tie kroky tak či tak vedú pravdepodobne do izby v ktorej som. Otvorili sa dvere a spoza nich vyšlo dievča s plavými tmavohned�...

      Jméno není důležité, říkejme jí ale Anna. Čas není důležitý, ale místo důležité je. To místo. Temné sklepení, které je osvětlené pěti svíčkami. Vypadá přesně jako staré hladomorny na hradech, ale při pozornějším pohledu jde vidět, že cihly ve stěnách jsou jen tapety, a člověk si uvědomí, že zde není žádný mučící přístroj. Jen těch pět podstavců s bílými svíčkami. Žádné další neživé objekty.       Živé tu však j...

Probudila jsem se opět v úplné tmě a neměla tušení zda je noc nebo den.Poslední dny mě míjeli a já už si ani neuvědomovala čas.Když si zapřemýšlím kousek zpět,tak jsem si dělala čárky na zeď,ale pak už sem tam nedosáhla a myslím,že sem jich udělala tak pět.V ústech jsem cítila sucho a věděla,že se za chvíli opět otevřou dveře a bude se dít něco na co jsem já sama nikdy nepomyslela,že existuje a navíc,že to potká zrovna mě.Ale měla bych začít od začátku.V ten pátek jsem se vracela z přednáš...

Pro všechny vyznavače BDSM(úvaha) Na úvod chci podotknout, že vy všichni co v tomto článku čekáte nějakou povídku,tak nemusíte číst dále,protože zde žádnou nenajdete.A vy ostatní pojďte si nyní semnou trošku popřemýšlet o tom,co to vlastně BDSM znamená,co to je a co si také někteří od boha na rozumu nenadaní lidé o tom myslí. Těchto pár řádků co tomu dám nebude stačit na to, abych vystihl úplně vše co BDSM může obsahovat,proto se předem omlouvám,ale musím zde aspoň nastínit, co by v dnešn...

Nedávno jsem měl cestu do Brna a vzhledem k tomu, že zde studuje má velice dobrá kamarádka, tak mi nabídla, že bych u ní mohl přespat. Měla tam s pár kamarádkami pronajatý byt a zrovna tam měly být jen dvě, takže místa bylo dost. První večer u nich začal přátelským povídáním nad lahví vína…jak už to tak bývá náš rozhovor se časem stočil na vztahy a sex…dozvěděl jsem se, že ani jedna teď nemá žádný vztah a že jim i trošku chybí sex…navíc se po chvíli sami přiznali, že je láká zkusit se...

Kamarádka Markéta 2Dost mě zarazilo to slůvko zatím ‘‘snad nebude chtít, abych se předváděla i před někým cizím´´říkala sem si v duchu a zase sem při tancovala k ní a řekla sem jí ‘‘má paní prosím mě už bolí nohy mohla bych si sednou prosím´´. Dost rozesmátě se na mě podívala a řekla ‘‘tak holčičku už bole jí nohy jo tak to ne ještě budeš tancovat dokut toho nebudu mít sama dost a sama ti nedovolím si sednout´´. Po dalších třech písničkách, která každá trvala kolem sedmi minut m...

      Milda měl za sebou perný pracovní týden a navíc byl v pátek s přáteli hrát bowling. Ten se ovšem protáhl do časných ranních hodin a určitě to nebylo sportovním elánem, ale mohla za to tequila, překotně objednávaná a také konzumovaná jak jím, tak i jeho kumpány. Celou sobotu tím pádem prolenošil na gauči u televize, místy pospávaje a místy tupě zírajíce na obrazovku. Těšil, že v pondělí odjede do Olivence, kde se setká se svou přítelkyní a zároveň Paní a neustál...