Zvládnu to sám
Vrata se s vrzáním zavřela, a my zůstali na druhé straně, za zdí hřbitova.Hlouček příbuzných s maminkou.Já stál opodál sám a hlavou se mi honily myšlenky.Bylo mi líto všeho, toho, že nás opustil tatínek, plačící maminky, která se zarudlýma očima a pramínky světlých vlasů, ležících na černých šatech, byla krásná i v jejím smutku. Měli bychom jít.Obrátil jsem ke stojícímu hloučku. "Chceš, abychom šli s tebou, Aničko?"zeptala se teta. "Ne, děkujeme, zvládneme to sami,"odpověděl jsem...