Zimní romanceZasněžená pláň v soumraku mizí Nebe poseto množstvím tmavých skvrn Hle, mraky, tak šedé a cizí Chřtán můj jedovatého blínu je pln. To nebe mne k sobě volá Slunce skrylo svou tvář Zde leží postava obnažená A v mé ruce střenky zář. Je čas jít, boží pomsta nade mnou Mráz mi po zádech běhá Její ústa se již otevřít nemohou Z jejích rukou žádná něha. Toť svědomí, ten dravec můj Hraje si s tebou, byť ubodán Stále je tu se mnou, ač říkám „stůj!“ Jsem jím ...

Byl večer a venku pršelo a já jukal na televizi a říkal si co bych asi dělal kdybys t byla se mnou a tak se mi začalo strašně moc stýskat. Když najednou zazvoní zvonek a překvapením jsem vykulil oči. Před dveřmi stojíš ty promočená s andělským a neviním pohledem který kouká na mě. V tu chvíli jsem byl šťastnej a objal tě a políbil. U nás jsem ti nechal věci usušit a půjčil ti svoje triko v kterým jsi byla strašně roztomilá a přitom sexy. Jen pohled na tví křivky ve mně vyvolával chut na tebe. A tak ...

U lesíčka, tam u háje, ukázalas mi cestu ráje. Tvá ňadra se tak vzdouvala, když smi šaty servala. Já tě látky oprostil, potom jsem tě vyprstil. Pak tvá ústa jemná milá, o žalud se zachytila. Tím stavem, co mnou rychle probil, semeno jsem ti tam zrobil. K tobě jsem se přimykl, do bran ráje pronikl. Tebou bolest pronikla, z úst ti proto unikla. Tvoje krev, rudá too pěna, prohlásila: „Už jsi žena.“...

Ó Jacku poěz mi teď Koho nejvíc miluješ teď a dnes? Mou odpověď možná znáš, Jsi to ty vládce všech krás. Miluji tvé oči,pusu,řasy a samozdřejmně tvé krásné vlasy. Kde se na tebe hrabe Romeo který má místo vlasů pometlo? Leonardo DiCaprio je proti tobě hnus A z radostí bych ti řekla jen se do něj pusť. Konec bylo řečí milostných můj pane Vítr vášně kolem nás vane Mé šaty sjedou k zemi hladce Jen doufám že vám budu připadat sladce Mé ňadra jsou jen pro vá...

Už jednou jsem tady psala povídku, kterou mi napsal kamarád (Osudný den), ted pro změnu píšu povídku, kterou na oplátku já napsala jemu, je to trochu ve verších, protože když jsme si říkali, že si napíšem erotickou povídku, tak jsem to pochopila jako básničku, tak se vám to snad bude líbit A musím taky přiznat, že se částečně zakládá na pravdě.. Byl žhavý letní den a ona nudila se jen. Co mám dělat? To je horko, hrůza, i tak nepolíbila ji žádná múza. V tom začal jí mobil zvonit, ona neváhal...

Narla nedočkavě čekala Thorna,jestli se vrátí z další bitvy. Její milenec byl válečník,náčelník jejich kmene,kmene barbarů.Ležela,napnutě na svém loži,a čekala.V tom slyše krok u svých vrat se plna očekávání nadzvihne ve svém loži a vyhlíží nově příchozího.Byl to opravdu její muž! "Ach,Thorne.." Thorn si sundá svou přilbu a opasek s mečem-nyní tam stojí jen s koženou rouškou přes svoje "ctěné místo". Pohled na jeho bitvou ještě napnuté svaly Narlu velice vzrušuje,dokonce víc než kdy dří...

V sedmi kruzích hoří svíce. Nechci být už sama více a tak Tě volám! Černá kápě, rudé nebe, Vlastní krev mě v žilách zebe.přicházíš! Mé tělo se chvěje. Ouha - není to strach, je to touha.pojď už blíž! Přistupuješ ke mně Pane. V mém těle teď oheň plane, však též v Tobě cítím plamen. V mé štěrbině tryská pramen! Pro noc dnešní, i ty příští, v těle mém se ledy tříští. "Naplň mě Pane můj po okraj touhou, jen pro ten okamžik, pro chvíli pouhou." Vzrušením se chvějí hlasy, pevn�...

Řekl jsi mi: "Lásko moje, čekej, než se vrátím z boje. Čekej na mě ve věrnosti, jinak zemřou tvoji hosti! Znáš mě, já to myslím vážně, sama ukoj svoje vášně!" Rok již čekám, mám Tě ráda. Náhle jejda! Strašná zrada! Poslední svíčka se zlomila, pročpak bych rukama lomila. no co, nevědomost svatá."Bože, Bože, já chci muže, ať sem honem ňáký chvátá!" Hledím z okna ve světničce, náhle.kdo jde po cestičce.mladík s brašnou poštovskou! Příležitost - vzácná paní, proto volám bez meškání:...

Na svém hradě rytíř statný jménem Smil žil přeudatný, jenž však jednu vadu měl, že o lásce nevěděl. Nevěděl ten rytíř tupý, že má kunda krásné chlupy, že má velké trhání, jak slyší o mrdání. Ke všemu, co láskou dýše, náramně se choval tiše, zkrátka, abych pravdu děl, jakživ kundu neviděl. Kolem hrady toho času bylo slyšet mnoho hlasů, pravdivou prý je ta zvěst - bez ocasu zrozen jest. Děvečky na hradě všecky měly schválně velké cecky, a když na stůl nosily, chodi...

Loví rybář za soumraku, chytá kluzké úhoře. Jaksi svědí ho dnes v ptáku, vidí nohy nahoře. Plave holka si na znaku. Bílé tělo, černý klín má, prsou velké oblouky. Snad se koupe v šeru sama, šaty má zas u louky. Šplouchá jako mořská panna. Ryby mu tím hlukem ruší, jak si vodu rozráží. Srdce mu však se rozbuší, když se k prutu přiblíží. Určitě ho jen netuší. Kdoví, zda ho nepřehlédla, udici má nadosah. V akvabele snad se shlédla, samý kotoul, roznož, ach, rybářovu touhu z...