„Nic se nestalo, vše je v pořádku, jen Karolína nechtěla jet s námi, protože tu má Paula,“ řekl. Vzduch nad hladinou Mainu byl omamně plný jara. Den byl jak malovaný a louky a lesy, co míjely v rychlém tempu honosný kočár, muži a ženě, vznešeně v povoze sedící, slušely. Slunce, jiskrný vzduch, louky a pučící stromy, krásná žena a pohledný muž, kočár tažený lesklými svaly koní, sváděly ke galantnímu úsměvu. Jen Inge Dirksenová si uvědomovala tu nádheru. Johann tu vedle ní seděl a byl někde d...

Byli oba krásní, jako Adam a Eva. Noc neměla v úmyslu něco na jejich vášni, na jejich milování považovat za nemravné. Naopak, svou vůní přidala k jejich opojení to pravé koření, jakoby sama toužila po jejich naplnění. Alfréd pocítil, že brzo docílí svého vrcholu. Tušil, že ho očekává tolik výstřiků, jako ještě nepoznal. Jeho žalud se nacházel v ústech Barbary a on si nebyl jist, zda je ochotna jeho tekutiny, které dokázaly dáti nový život, přijmout. „Barbaro, asi již budu brzo stříkat, nebude t...

Barbara vedla Alfréda tímto směrem. Když prošli lesem a stanuli pod těmito skálami, nacházeli se na pěkném paloučku. Byl travnatý a skoro bez svahu. Uprostřed tohoto palouku byla menší skála, o kterou se opíralo několik obrovských balvanů. Angličtí zahradní architekti by dokázali uspořádat tímto způsobem park, tady se však architektury ujala sama příroda. Barbara se vytrhla z ruky Alfréda a běžela ladným krokem ke skále. Alfrédovi se zdálo, že se snad ani země nedotýká. Hvězdy se jí třpytily ve vlase...

Kapitola 14. Celé jaro chodila Jiřina, když se setmělo, do parku, aby tam nasytila své neukojené tělo s neznámým mužem. Idyla však najednou skončila stejně tak, jak začala. Jednoho dne muž již nepřišel a nepřišel už ani druhý den, třetí... ani další dny. Marně se Jiřka na lavičce svíjela svou neukojenou touhou a vydrážděná vilnými představami. Marně významně pokašlávala na kolemjdoucí muže a marně také dávala svítit svým krásným bílým stehnům a poloobnaženým ňadrům do večerního šera. ...

Kapitola 8. Jiřina přistoupila k průvodčímu, který si zrovna něco zapisoval do služební knížky, a nesměle se zeptala jako naivní holčička: „Prosím vás, nevíte kolik je hodin?“ „Půl desáté, slečno.“ „Teprve ? To to pomaličku utíká.“ Průvodčí se upřeně zadíval na roztomilou dívenku před sebou, obdivně pohledem změřil její ňadra a pak očima sjel po jemné linii jejích boků. Byla hezoučká a vypadala tak naivně. „Kampak, slečno, jedete?“ „Na výlet do hor za sportem.“ „Jeden z těch...

Kapitola 1. „Vidíte, slečno Jiřinko, prázdniny jsou již pryč a vy jste na mě pořád tak zlá,“ šeptal smutně lesní adjunkt Miloš, vpíjeje se pohledem do dívčiných očí. Jiřinka již měla úsměv na krajíčku, ale pak se zamračila a prudce vytrhla ručku z jeho dlaně. „Co byste všechno nechtěl? Chodím s vámi celé prázdniny, na učení jsem se ani nepodívala a vy mi pak ještě děláte kázání.“ „Já vím, slečno Jiřinko, procházíte se se mnou skoro každý den, ale nechápete, že chlapec chce od sv�...

Když se asi po hodince spánku Tonča probudila, svým vstáváním z postele vzbudila též Karla. Vidouce, že je taktéž vzhůru, k němu pravila: „Vezměte si košili, abyste se nenachladl. Já vám to zatím přestelu a půjdu si lehnout k sobě do komory.“ Karel se zatím posadil do křesla a, oblékaje se, pozoroval Tonču, jak ještě celá nahá mu ustýlá postel. Její zadnice byla tak nádherná, že si Karlův ohon opět stoupl. Když se pak na něj ještě vyzývavě podívala, Karel to již nevydržel, přistoupil k ní a v...

Karel Malíř, osmadvacetiletý muž , obdržel v srpnu 14-ti denní dovolenou. Nevěděl věru, jak ji nejlépe strávit. Rozhodl se tedy, že využije pozvání své tety Emy – paní továrníkové, která trávila léto pouze se svou šestnáctiletou dcerou Máňou, protože její manžel musel prozatím kvůli důležitým obchodním jednáním zůstati v Praze, v krásné vile u lesa v posázavském kraji. Karel se se svou tetou neviděl již velmi dlouho, a proto raději, než nasedl do vlaku, který ho dovezl na malou železniční st...

Som zrelá žena, bližšie k starobe ako k mladosti. To je potrebné na úvod vedieť. Tak ma počúvajte, čo sa mi podarilo zažiť. Bolo horúce leto. Kúpila som si domov počítač. Mladý muž, ktorý mi ho do bytu doniesol bol ohromne šarmantný. Dobre stavaný, tmavé vlasy, prenikavé modré oči. Bola som sama doma a mladík mi veselo inštaloval počítač v mojej pracovni. Šťastná, že mám môj nový "kompík" doma, som sa usalašila na otáčacej stoličke a chlapec mi začal vysvetľovať čo a ako. Nahol sa nad moje plec...

Musel jsem k holiči. Kdekdo mi to už říkal. To, co jsem měl na hlavě už připomínalo vlasy jen podle svého umístění a původu. Když jsem šel ze školy, holič, ke kterému chodím pravidelně, měl zavřeno. Pracovaly tam dvě starší paní, které sice po celou dobu stříhání neprohodily ani jediné slovo, ale zato vždy splnily mé očekávání, neboť mě znaly a věděly, jaký sestřih mi vyhovuje. Chtěl jsem to vzdát. Jel jsem domů, ale cestou jsem zahlédl nové pánské kadeřnictví. Na druhou stranu jsem měl u...