Kapitola 5. Jiřina naposledy zaváhala, než stiskla zvonek. Trochu se bála, trochu styděla, ale její zvědavost byla přeci jen silnější. Zvonek zadrnčel. „Ááá, slečna přeci jen přišla. Tak pojďte dál, miláčku,“ uvítal ji Karel s radostným překvapení a zamkl za ní dveře. „Já jsem vám přinesla tu knížku.“ „Tak jak se vám líbila? Nebo ne? A co se vám v té knize líbilo nejvíce?“ Karel ji bez okolků objal kolem pasu a než se nadála, chytil ji za prs. „A kruci, ty máš ale pěkné kozy. Pojď s...

Již v 16-ti letech jsem opustila v Paříži byt rodičů, aniž se mě do té doby dotkl nějaký muž. Jednou mě pozvala přítelkyně Nina k ní do bytu na návštěvu. Když jsem se dostavila, na uvítanou mě políbila a zavedla mě do přijímacího pokoje. V zápětí přinesla silné kafe a nějaké zákusky a přisedla si ke mně na pohovku. Popíjely jsme kávu, pojídaly zákusky a povídaly si. Náhle mě při našich řečech počala líbat, až se mi z toho v žilách rozproudila krev. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje. Si...

Som sama doma, unavená, idem pod sprchu a asi pôjdem spať. Čo už narobím, keď si neprišiel. Idem sa osprchovať. Prúd teplej vody spúšťam na hlavu, pomaličky si začínam natierať telo sprchovacím voňavým gélom. Pekne pomaly, tvar, krk, prsia, zastavím a spomalím pohyby, je to prijemne hladiť si prsia, ruka sa mi pohybuje dolu, na nohy, prechádzam po nich, pomaličky, kľudne, je to prijemne, ruka sa mi zastaví na mušličke, ta si zaslúži pekne umyť - pohladiť aj keď len vlastnou rukou.. beriem si môjho "mechanick�...

Bylo horké sobotní odpoledne.Sluneční výheň dosahovala maxima.Všichni z naší firmy byli pryč a šplouchali se v bazénu. Taky jsem tam měl namířeno, ale ještě jsem musel něco udělat v kanceláři. Pilně jsem pracoval, abych to měl co nejrychleji z krku. Najednou se otevřely dveře a vešly dvě nádherný brunetky. Byly to nové sekretářky naší firmy a potřebovaly ode mě nějaký dokumenty. Nemohl jsem si nevšimnout jejich nádherných postav. Jedna se jmenovala Monika a druhá Martina. Byly tak kouzelné, štíhlý p...

Můj příběh začíná, když mi bylo něco málo přes 18 let. Měli jsme souseda Rudolfa, který mě jednou pozval na mejdan. Byl doma sám, rodiče odejeli. Kromě nás tam byli další tři kluci z jejich třídy - Andreas, David a Franta - všichni chodili ještě do školy, ale bylo jim už 15 let.. Seděli jsme jako obyčejně v Rudolfovo pokoji. Pomalu jsme byli všichni přiopilí a možná také protože svítillo jen jedno slabé světlo, trochu drzejší. David přišel na nápad, že bychom mohli hrát na "flašku". Protože jse...

Byl teplý říjen a vysokoškoláci se chystali na další studium. Přestože už padalo listí, venku bylo nádherné slunečné počasí. Den jako vymalovaný. Markéta s Romanou seděly ve svém pokoji na koleji a rozesmáté se připravovaly na první přednášku, která měla být za necelé dvě hodiny. „Markéto, víš že nám sem přibude dneska další spolubydlící?“ „Hm, jsem zvědavá, doufám, že to nebude nějaká semetrika.“ Opáčila Markéta a líčila si tvář. Někdo zaklepal. Ve dveřích stála dívka drobné...

Věděla jsem, že má Kamil na Zuzanu zálusk už dlouho a ani mi to nevadilo. Popravdě řečeno jsem se mu moc nedivila. Zuzana je modrooká, blonďatá, sice ne moc vysoká, ale zato s nádhernýma kozama. Tipovala jsem to na dobrý čtyřky. Zkrátka krasavice. Přitom se ale vyhýbala nejen klukům ale i holkám - prohodila s námi o přestávce jen pár slov. Příležitost poznat ji doslova ze všech stran se naší partě naskytla až ve čtvrťáku po stužkovacím večírku. Z oficiální části jsem se vytratili poměrně brzo. Dů...

Stalo se to asi před týdnem, s Luďkem a Radimem jsme se sešli, protože přijel náš bývalý spolužák z Prahy. Petr nás vždy dobře pobavil. Zapadli jsme do jedné pizzerie, dali si pár piv a kecali o všem možném. Petr musel jet půlnočním vlakem zět do Prahy, brzy ráno měl ještě něco vyřizovat ohledně školy, tak jsme ho doprovodili na nádraží a šli k Radimovi domů, jehož rodiče odjeli na chatu, bydlel docela blízko. Po cestě domů, jsem se dozvěděl, že když jsem se bavili o holkách, tak Radim, Luděk a vl...

Pohled, který se mi naskytl když jsem tam vešel naprosto překonal moje nejšílenější představy. Aneta byla ohnutá přes gauč s široce rokročenýma nohama a vystrčeným zadkem. Nohy měla v kolenou přivázaný ke gauči tak, aby je nemohla dát k sobě, a za ruce byla zepředu přivázaná ke konferenčnímu stolku před gaučem. Mohla se sice hýbat, ale ne moc. V puse měla narvanej roubík ze svých vlastních kalhotek, na sobě pořád ještě lodičky na vysokým podpatku, punčochy, podvazky a korzet, všechno v červeným. ...

To skutečně byly. Znát ty dvě byla nejspíš největší blbost, kterou jsem v životě mohl udělat, ale já jim prostě nedokázal odolat. Dočtete-li do konce, možná pochopíte proč. Aneta a Bára. Znali jsme se vlastně už dlouho. Od 10 let, možná od 12? Vážně nevím, a není to ani důležité. Chodili jsme spolu do třídy, tenkrát se mi to zdálo jako celé věky, dlouhých 6 let. Přiznávám, už když jsem je poznal, už tehdy jsem nedokázal odolat několika hříšným představám, což ovšem není nic neobvyklého...