Příběh páteční II.
Ježíš, to je krása... vrněla jsem ze sna, který se velice podobal večerním prožitkům, než jsem si uvědomila, že na sen je to nějak moc živé a otevřela jsem oči. Ležela jsem pod dekou na boku, opřena prdelkou o Jardu, jehož tvrdá kláda se mi už zase opírala o kočičku. Když zjistil, že jsem vzhůru, přitvrdil. Jeho horké rty se mi rozběhly z krku na rameno a na bříšku jsem cítila hlazení, které mi napovědělo, že bych měla trochu nadzvednout nožku, abych umožnila ranní pozdravení své holčičky. Lehce...