Žal
Byla to pouze jedna noc. Jedna noc, která však zdála se být tou nejdelší v mém životě. Dal bych všechno na světě za to, abych mohl vrátit čas a prožít to celé znovu.... Je mi stále víc smutno při pomyšlení, že už ji nikdy neuvidím, že všechno krásné jednou pomine. Musí to skončit, aby byla naděje, že přijde zase něco krásnějšího. Jenže co když ta naděje nějak nepřichází? Co když nedokážete žít ničím jiným než minulostí a každý den, každou minutu se hroužíte do vzpomínek? Při vzpomínce na její tělo mě zachvacuje pocit umělce, který může pyšně obdivovat svoje dílo, ale zároveň pocit hluboké ztráty. Při pomyšlení na její hlas si připadám, že se mi znovu pod tou podmanivou melodií klíží víčka a cítím obrovskou touhu ten zvuk slyšet znovu a znovu. Při snaze vybavit si její nasládlou vůni mi vyschne v krku a musím potlačit nutkání rozeběhnout se za ní, abych si mohl znovu přičichnout. Při přemýšlení mám vždy pocit, který jsem míval s ní- pocit, že jsme spojeni nějakým pevným a nerozdělitelným poutem, které bylo nakonec bohužel přerušeno. Kdykoliv se dotknu sám sebe, vybaví se mi její rozechvělé doteky, její bříška prstů, která opatrně přejížděla po mé kůži, její hlazení, kterým mě zároveň vzrušovala i konejšila. A kdykoliv se dotknu někoho jiného, připomene mi to ji, jak jsem já polehoučku objevoval každičké místečko jejího těla, měl ten dar pocítit neuvěřitelnou hebkost ženských ňader, zabořit svůj dech do jejího pupíku a sladit svůj rytmus s rytmem jejího dýchání, líbat její sametová ústa. I když jenom chvilku... Nejdřív jsem se bál. Moc jsem se bál toho, co přijde teď, co se stane potom. Ona se taky bála, ale ne dost na to, aby utekla. Možná by to bylo lepší, když o tom tak přemýšlím. Neměl bych zlomené srdce.... Když zavírala dveře a otáčela klíčem v zámku, zhluboka jsem se nasál vzduch a nenápadně zadržel dech, aby si toho nevšimla. Nechtěl jsem, aby věděla, jak moc jsem nervózní. Srdce mi bušilo jako splašené, sám nevím, čím to bylo. Otočila se ke mně a usmála se. Věděl jsem, že musím něco udělat, převzít iniciativu na sebe, jenže v tu chvíli se mi jakoby zadřel mozek. Nemohl jsem ani zvednout koutky úst jako odpověď na její úsměv, prostě jsem tam jen tak stál a cítil, jak úplně hořím rozpaky. Po této chvíli jsem snad toužil celý svůj život, ale zároveň se jí děsil, a teď právě jsem nevěděl, který z těchto dvou pocitů převládá. Možná pochopila, jak se cítím, protože ke mně přistoupila a konečně se dotkla svými rty těch mých. Projel mnou tak mocný elektrický výboj touhy, na jaký jsem čekal. Najednou jsem měl jasno. Hladově jsem se zmocnil celých jejích úst a pevně ji objal. Ona udělala to samé a já se jejích polibků a doteků nemohl nabažit. Hladil jsem ji nejdřív po zádech, pak moje ruce začaly klouzat stále níž. Jenže než jsem mohl dospět k jejímu zadečku, vymanila se z mého sevření, poodstoupila několik kroků a přetáhla si svoje tričko přes hlavu. Zašeptala, že už to nemůže vydržet. To mě trochu překvapilo, takovou jsem ji neznal. Vyvolávalo to ve mně zvláštní zneklidňující pocit, jako by to už chtěla mít za sebou. Neskutečně mě však přitahoval pohled na její odhalená prsa a cítil jsem, jak samým vzrušením asi brzy vybuchnu. ,,Líbím se ti?“ zeptala se vyzývavě. Já jsem jenom přikývl, protože jsem v ústech měl příliš sucho. ,,Tak si mě vem!“ pobídla mě a nemusela to říkat dvakrát. Došel jsem k ní a vzal ji do náruče. Koukal jsem do jejích hlubokých očí, které najednou vypadaly nějak smutně. Chtěl jsem ji znovu políbit, ale uhnula mi. Donesl jsem si ji až k posteli a tam ji zbavil veškerého dalšího ošacení. I já jsem se svlékl. Nejdřív cudně sklopila oči. Potom se naklonila ke své sukýnce a z kapsičky vytáhla prezervativ. Nechtěl jsem tolik spěchat, chtěl jsem si ty okamžiky pořádně vychutnat, ale to už se ke mně blížila, přejela po mně párkrát rukou a nasadila mi kondom. Položila se na postel a roztáhla nohy. Naskytl se mi úchvatný pohled. Sice jsem nechtěl tolik spěchat, ale když se mi sama nabízela, nemohl jsem jí nepodlehnout. Nasměroval jsem se mezi její stehna a začal do ní pomalu vnikat. Párkrát tlumeně hekla, protože to šlo těžce. Snažil jsem se být opravdu něžný a líbal ji na krk. Moje vzrušení se stupňovalo a zavřel jsem oči. Zrychloval jsem svoje přírazy. Její stěny pevně obepínaly můj penis. Rukama mě objímala, její sevření však stále sláblo a najednou jsem zaslechl potlačované vzlyknutí. Otevřel jsem oči a viděl jsem, jak má pohled obrácený na strop a jak se jí z nádherných hlubokých očí kutálejí veliké slzy. V tu chvíli jsem si připadal jako to nejhnusnější prase. Nevěděl jsem, proč pláče, nevěděl jsem, zda se jí mám zeptat, nebo co mám dělat. S těžkým srdcem jsem z ní vyklouzl.Vděčně se na mě podívala, beze slova se bleskově oblékla a zmizela. To bylo naposled, co jsem ji mohl spatřit. Zůstal jsem v pokoji sám, neschopný racionálního uvažování a neskutečně zmatený. Ve vzduchu se pořád vznášel její parfém, postel byla zahřátá od jejího tepla. Dodnes nevím, co ji vedlo k tomu, že se tak chovala a nechala mě tam samotného. Od té doby jsem jako tělo bez duše. Potřebuju ji ještě jednou vidět, zeptat se jí, proč....