Doporučení 4
Šli dlouhou chodbou, kterou ostře osvětlovaly spousty stropních zářivek. Blanka si všimla, že se Kryštof převlékl z černé do světle zelené košile. Kdyby na něj nebyla naštvaná, možná by si ho i prohlédla a uznala, že mu to sluší. Ale takhle teda ne. Rozhodla se, že s ním nebude mluvit. On jí snad viděl do hlavy, protože řekl: ,,Ty jsi na mě naštvaná, viď?“ A vypadal, že ho to upřímně mrzí. Blanka se rozhodla radši neodpovědět. Bylo jí docela nevolno. Šli pořád tou chodbou, která se všelijak klikatila a mírně svažovala dolů. Na jazyku ji svrběla otázka, proč jdou tak dolů. Ale neřekla nic, skoro jako by složila slib věčného mlčení. ,,No, jsme tu,“ zarazil ji Kryštof pohybem ruky a zatlačil do zdánlivě obyčejné šedé zdi. Z té se vyklubalo něco jako tajné dveře vedoucí do veliké čtvercové místnosti. Blanka zamrkala. Uprostřed místnosti stálo asi dvacet lidí. Jakmile s Kryštofem vešli, všichni se obrátili na ně. Všichni měli na sobě světle zelenou košili. Kryštof se na všechny přátelsky usmál a znělým hlasem promluvil: ,,Chtěl bych vám představit novou členku našeho společenství, Blanku.“ Ozval se nefalšovaně nadšený potlesk a Blanka zrudla. Čekala, že teď Kryštof řekne, že ji sem doporučila Nina, která musela z jakýchsi důvodů odejít, blablabla. Ale on to neudělal. ,,Blani, mohl bych tě poprosit, abys mi ukázala potvrzení?“ vyzval ji zdvořile. ,,Jo, jasně, hned,“ zakoktala se a začala papír lovit v kabelce. Když ho vytáhla, vypadal nějak rozžvaněně, jako by si ho doma tiskla sama. Ale Kryštof si ho bez mrknutí oka od ní vzal, pozorně četl a pak se rozzářil. Zvedl potvrzení nad hlavu a nadšeně zahalekal: ,,Přátele, Blanka je naprosto zdravá, takže není žádný důvod, který by jí zabránil účastnit se příjemných chvil s námi.“ Další potlesk. Šťastně vypadající Kryštof ji uchopil za loket a dovedl ji do samého středu davu. Ostatní členové se okamžitě rozestoupili do kruhu, vždy se střídali muž-žena. Kryštof se k ní nahnul a něco zašeptal. Pořádně mu nerozuměla, a tak vyslala pohled žádající o pomoc, ale on ji nechal být a poodešel stranou. Blanka začala téměř propadat panice. Zběžně si prohlížela všechny ty lidi, připadali jí krásní a svobodní. Nechápala, jak ji mohli vzít mezi sebe a čekala, že se jí každou chvíli začne někdo smát. ,,Teď je čas, aby ses svlékla. Udělej to,” řekl Kryštof nemilosrdně. Polkla. Všechno oblečení se jí lepilo na tělo. ,,No tak, nemusíš se vůbec ničeho bát nebo se snad stydět,“ ujistil ji a ona mu věřila. Měla pocit, jako kdyby on prošel kdysi tím samým a chápal, jak potupně se teď musí cítit. Blanka se tedy začala svlékat a snažila se přitom neuvědomovat, že už vlastně nemůže couvnout. Kolem ní stáli všichni ostatní členové společenstva a hltali ji pohledem. Za nimi, po obvodu celé místnosti, se po klecích procházeli velcí psi. Předtím si jich nevšimla. Všichni se totiž chovali tiše a jen se na ni koukali. No to snad ne! Co když po ní budou chtít, aby souložila se psem? Nebo aby se od něj nechala lízat? Panebože, to ne, zavřela oči a třásla se odporem. ,,Děje se něco?“ zeptal se starostlivě Kryštof a ona musela říct, že ne. Tomuhle chlapovi prostě musela lhát. Byl tak vysoký a tak okouzlující a staral se o ni…. Nemyslela na nic, dívala se mu do očí a pokračovala. Sundala si sandálky, svoje pohodlné kalhoty a obepnutou halenku. Dostala poťouchlý nápad hodit ji do davu, ale těžko by se o ni přítomní muži poprali…. Zůstala ve spodním prádle. V Kryštofových očích četla dychtivost a chtíč. Možná že nevypadá tak špatně. Tihle lidé jsou zvyklí na ledasco, možná že kdyby se přestala tolik stydět, bylo by jí líp. Snažila se o sebevědomější výraz. Sáhla si dozadu na zapínání podprsenky a zatáhla za háčky. Nikdo ani nedýchal. Pak podprsenku nechala sklouznout po svých pažích a odhodila ji stranou. Tak. A teď vidí její prsa. Dívala se, co udělá Kryštof. On ale nedělal nic a ve tváři měl stále ten výraz plný očekávání. Někteří ostatní se mírně usmívali, ale nebyl to posměch. Fandili jí. Cítila to. Svlékla si i svoje krajkové kalhotky a hodila je k ostatnímu. Čekala, až jí někdo řekne, co má dělat teď. Kryštof se odlepil ze svého místa, sebral její šaty a někam s nimi odešel. ,,Blanko?“ promluvil nějaký další mužský hlas. ,,Rád bych se ti představil: jmenuju se Tomáš.“ ,,Ahoj,“ řekla a prohlédla si ho. Nelíbil se jí tolik jako Kryštof. Měl hodně světlé vlasy a téměř vodové oči. Ale rysy jeho tváře byly přátelské. ,,Kryštof šel na chvíli pryč, a tak, ehm, zastanu jeho funkci,“ usmál se lišácky a řekl, ať „to“ dva lidi přivezou. Blanka se zmateně rozhlédla. Z nějakých zastrčených dveří vycházely dvě ženy a nesly něco, co se nejvíc podobalo světle zelené taburetce na pokládání nohou. Položily ji Blance k nohám. Mohla vidět, že je povrch nízké „taburetky“ vytvarovaný pro kolena a pro ruce. ,,Na to…. si mám vylézt?“ zeptala se přiškrceně. Bude tu pro všechny vystavená jako nějaká bronzová socha…. Budou si s ní moci dělat, co se jim zlíbí. ,,Samozřejmě,“ potvrdil její myšlenky Tomáš a ona si všimla, jak na ni mlsně zírá. Nebylo zbytí. Tomáš jí pomohl nahoru. Kolena jí zapadla do těch prohlubní a její záda se tak automaticky prohnula. Už zase si připadala pokořená, protože její zadek čněl do prostoru a ti ze společenstva, co stáli za ní, měli parádní výhled na její kačenku. Koukala se dolů a při tom si všimla, jak jí visí a houpou se prsa. To všechno se jí určitě zdálo, že? ,,Ještě něco,“ vzpomněl si Tomáš, ,,bereš antikoncepci?“ ,,Co? Jo-jo, beru,“ řekla. Proč se jí na to ptá? ,,Budeš chtít, abych tě namazal lubrikantem?” zeptal se jí. Neznělo to tak něžně, jako kdyby to řekl Kryštof. Kam vůbec šel? ,,Radši jo,” přikývla a ztěžka polkla. Nevěděla, co ji čeká. Připadala si jako nahá v trní. Klepala se jí kolena. Pevně stiskla zuby k sobě, když ucítila studené prsty, jak kloužou po citlivé kůži hrázky a stydkých pysků. Jeden z nich hladce vklouzl do ní a ona si najednou připadala hrozně vlhká. Někdo jí přes záda přehodil silnou deku. Ozvalo se psí ňafnutí. Blanka poplašeně zvedla hlavu. Tomáš stál přímo před ní, usmál se na ni a řekl: ,,Teď drž.“ Chytil jí pevně hlavu a nedovolil, aby se mohla otočit. Blanka se začala cukat. Nemohla dovolit, aby ji šukal pes! Tomáš jí držel hlavu v železném sevření a dokonce ucítila další silné ruce, jak ji chytají za boky, aby se nebránila. Pak jí někdo připoutal za kotníky řemínky k taburetce. Blanka začala ječet a snažila se vyprostit. Tomáš udělal něco, co by nečekala ani v tom nejhorším snu- jednou rukou si rozepnul poklopec a vrazil jí svůj penis přímo do dokořán otevřených úst. ,,Drž a nekousej, bude se ti to líbit, uvidíš.“ Proč to sakra všichni pořád tak zdůrazňují? Vždyť se jí to vůbec nelíbí, pomóc! Začaly jí téct slzy, chtěla Tomášova ptáka vyplivnout, ale on ji nenechal. Přitáhl si ji za vlasy a nutil ji, aby ho kouřila. Během okamžiku se jeho penis zvětšil do abnormálních rozměrů. Slyšela, jak se jedna z klecí otvírá a jak chrastí řetěz. Psi začali být neklidní. Poštěkávání jednoho z nich přicházelo teď z velké blízkosti. Blanka stáhla všechny poševní svaly, aby se do ní to odporné špinavé monstrum nemohlo dostat. Prosím, prosím, ať ji nechají být! S Ninou už nikdy v životě nepromluví! Pak to přišlo.To zvíře do ní neskutečnou silou vrazilo svou obrovskou kládu. Blanka zaúpěla a málem Tomáše pokousala. O záda se jí opřelo těžké tělo. Slyšela, jak ta obluda strašlivě funí a chrochtá a kdovícoještě…. Připadala si jako při své defloraci, tenkrát taky nebyla vůbec vzrušená ani připravená a hrozně ji to bolelo. Snažila se na nic nemyslet, nebo přesněji řečeno- snažila se svoji mysl přenést někam jinam a v té hrozné situaci nechat jenom svoje tělo. Ale nešlo jí to. Vnímala všechno, každý příraz zezadu, který posunul její rty níž po Tomášově penisu. Sama se rozhodně nesnažila. Postupně si na ten kus masa ve své vagíně trochu zvykla a možná by se jí to i líbilo, ale při představě, že si to právě rozdává se psem, se jí chtělo zvracet. Po několika minutách zběsilého tempa se začal pták v její pičce cukat. Néé, jen ať do mě nestříká, prosila v duchu, ale všechno bylo marné. Cítila, jak jí na dělohu dopadá jeden horký gejzír spermatu za druhým. Z každé strany zadku ji popadla jedna ruka a ozvalo se dravé řvaní, až zaléhalo v uších. Ruce trhly jejích tělem směrem dozadu, takže se ta něčí kláda našroubovala do její ubohé kundičky až po koule. To přece nemohl být pes! Uvědomila si Blanka a prudce otevřela oči. Tomáš také začal zrychlovat, špičkou penisu jí narážel do mandlí a aniž by mu jakkoli pomohla, začal stříkat. Polykání neměla moc ráda, zakuckala se a spousta semene jí vytekla koutkem úst ven. Pak ji oba nechali být. Tomáš poodstoupil a pustil její hlavu. Ten chlap vzadu ji poplácal po zadku a s hlasitým mlasknutím vyjel z její rozbolavělé pičky. Ostatní začali tleskat a Blanka viděla, jak spokojeně se tváří. To dusivé ticho, které trvalo celou dobu, jako by zmizelo mávnutím kouzelného proutku. Všichni se začali vesele bavit, Blanky si už nikdo nevšímal. Narovnala se a pomalu se otočila. Krok za ní stál nahý Kryštof, svůj stále ztopořený penis držel v ruce a když se na něj Blanka podívala, olízl si rty. Ona chtěla něco říct, ale úplně oněměla. Přimhouřil oči a tak, aby to slyšela jen ona, se zeptal: ,,Jak dlouho sis myslela, že ho do tebe strká pes?“ ,,Skoro celou dobu,“ přiznala se a nenápadně se snažila posadit se svůdně, i když ji ty řemínky na kotnících dost omezovaly. ,,Ale pak, jak jsi křičel…. A jak jsi….“ ,,Ano?“ zvednul obočí se zdvořilou zvědavostí. ,,No, když jsi měl orgasmus,“ řekla a sklopila oči. Kryštof se trochu omluvně usmál: ,,Nechal jsem se trochu unést….“ Pak si všiml, že je pořád spoutaná a rychle se k ní sehnul. ,,Promiň, na to jsem zapomněl.“ A uvolnil ji. Okamžitě nohy skrčila pod sebe, aby nebylo vidět, jak jí po stehnech stéká jeho sperma. Všiml si toho a řekl: ,,Nemusíš se přede mnou stydět. Doufám, že jsi nebyla moc vyděšená a že jsem ti nějak neublížil.“ Pohladil ji něžně po tváři a jí se tak zvláštně rozbušilo srdce. ,,Líbilo se jim to, podívej se,“ ukázal na ostatní a Blanka se omámeně rozhlédla kolem sebe. Většina ostatních byla nahá nebo téměř svlečená. Členové společenstva utvořili různé skupinky a navzájem se hladili a dráždili. Ve vzduchu to jiskřilo erotikou. ,,Možná by sis teď ráda odpočinula. Vejdi do tamhletěch dveří, najdeš tam všechno, co potřebuješ. Až budeš připravená, vrať se.“ ,,To se mám ještě vrátit?“ podivila se. ,,Přece sis nemyslela, že tě necháme odejít s tak negativním zážitkem. Tohle bude nejbláznivější a nejbáječnější noc ve tvém životě, Blanko,“ znovu ji pohladil a ona mu věřila, věřila by mu cokoliv. ,,A teď, když mě omluvíš, některé pudy se prostě nedají potlačit,“ výmluvně se postavil, takže se jeho mužství hrdě vzpínalo přímo před jejím obličejem. Blanka vstala. Pořád se jí trochu třásly nohy, ale cítila se mnohem líp. Když přecházela místností ke dveřím, připadala si krásná. Pootevřela dveře. Za nimi byla maličká místnůstka, spíš koupelna. Vedle krásného sprchového koutu tu našla skříňku plnou nových kartáčků na zuby, žiletek, čisticích ubrousků a vůbec všeho. Než za sebou zavřela, aby se znovu udělala čistou a krásnou, chvíli pozorovala dění ve velkém sále. Všichni byli tak uvolnění a užívali si. Snažila se zahlédnout Kryštofa. Stál poměrně stranou ostatního dění a věnoval se dvěma ženám. Podle jejich slastného výrazu byla jeho péče víc než příjemná…. Když to Blanka viděla, ucítila píchnutí malého osténku žárlivosti….