Čarodějnice z Ria
Dav mě unášel ulicí jako dravá řeka. Byl jsem ohlušen vřeštěním trubek, bubnováním a chraplavým prozpěvováním hudebníků. Všude kolem se v rytmu samby svíjela poloobnažená dívčí těla, ověnčená květinami a pestrým peřím. Karneval v Riu vrcholil. Už třetí noc jsem nespal, pohyboval jsem se jako ve snu, jako v extázi, přiživované pořádnými dávkami rumu. Při pohledu na odhalená ňadra, vyzývavě se pohupující v rytmu tance, jsem cítil, jak mi začínají být kalhoty v rozkroku těsné. Občas jsem hmátl po nějaké dívce, ona se ke mně se smíchem přitiskla a vzápětí zmizela z mého dosahu. Věděl jsem, že tohle dráždění nemůže trvat dlouho do nekonečna, že někde musí být hranice, za kterou nahromaděné vášně explodují jako přetopený kotel. Náhle jsem si všiml černošky, jejíž urostlé tělo těsně obepínaly sněhobílé šaty. Stála na balkónu vysoko nad ulicí, a upřeně mě pozorovala. Z jejích očí jsem vycítil provokativní výzvu. Pomalu zvrátila hlavu dozadu a přimhouřila víčka. Pak zacouvala z ostrého slunce do přítmí pokoje. Mám se toho odvážit? Možná, že kdybych byl střízlivý, tak bych si celou věc důkladně rozmyslel, jenže v tomto opojení jsem bez váhání vstoupil do domu a tápal po temném schodišti nahoru do patra. Vládlo tu ticho. Nahlédl jsem do několika pokojů. Byly prázdné, nikdo v nich nebyl. Kam zmizela moje tajemná černá kráska? Pak jsem ji spatřil. Ležela na divanu, bílé šaty rozepnuté a pod nimi ebenově lesklé křivky nahého těla. Pozorovala mě přimhouřenýma očima a dlaň si držela na klíně, pomalu si prsty čechrala kudrnaté chloupky. Najednou zajela prostředníkem hlouběji mezi hnědorudé naběhlé pysky pohlaví a z pootevřených rtů se jí vydral hluboký vzdech. To už jsem nevydržel. Vstoupil jsem do pokoje a zamířil k ní, cestou jsem nedočkavě rozepínal poklopec. Měl jsem pocit, že už déle nevydržím, že začnu stříkat, že řádně zkropím to odevzdaně natažené tělo, které touží po mužské vláze. Bílá pěna semene se bude krásně vyjímat na její černé kůži… „Pojď!“ zasténala černá kráska, „tak pojď, a osedlej mne!“ Ohlédl jsem se zpátky k ní a viděl, že je dočista v transu, že se svíjí na lůžku, jako by s ní lomcovaly křeče a trhá ze sebe zbytky šatů. Ten pohled mě znovu rozvášnil. Vrhl jsem se k ní, chytil ji pevně za vlasy a obrátil tváří k sobě. Druhou rukou jsem pevně stiskl její velké ňadro. Zachvěla se rozkoší a vzepjala proti mně klín, obemkla mě nohama a strhla mě na sebe. Vrazil jsem svůj ztvrdlý pyj mezi měkce vlhké pysky, s rozkoší jsem vnímal, jak proniká do hloubky, jak jemná kůžička na mém žaludu klouže po pružných stěnách uvnitř její nenasytné jeskyňky. Zběsile jsem přirážel, zrychloval tempo a přitom jsem ji nadzvedával z lůžka, ona se zdvíhala spolu se mnou, prohýbala se do mostu, stále pevně zaklesnutá nohama kolem mých boků. Hlavou přitom zmítala ze strany na stranu v divoké extázi a ječela jako poraněná šelma. Najednou se prudce vzepjala a chytila se mi rukama kolem krku. Držel jsem ji v náručí, pevně nabodnutou a zavěšenou na svém vybičovaném ptáku, nadzvedávala se a popouštěla, cítil jsem ty dráždivé vibrace až v morku kostí. Ďábelská samba! Klopýtl jsem a upadl na záda. Nepustila se mne a ani na vteřinu nepřestala v šukání. Vztyčila se nade mnou, zvedala se na kolenou a opět prudce dosedala, díval jsem se, jak se můj mokrý pyj vynořuje a opět mizí, nedalo se to vydržet, vyvrcholení mnou projíždělo jako křečovité vlny - a přesto jsem ještě pořád nestříkal. Ještě ne… ještě ne… rozkoš bez konce! Tohle jsem ještě nikdy nezažil. Najednou se vztyčila, chytila mého ptáka do obou dlaní a prudce ho stiskla. Cítil jsem, jak mi v něm zacukalo a prudký bílý gejzír vyrazil vzhůru: nekonečné výstřiky, jeden za druhým, jak pulzující fontána. Rozesmála se a blaženě si hustou pěnu roztírala po hrdle, prsou, břichu i stehnech. Měl jsem v tu chvíli pocit, že umřu, že se rozpustím. Cítil jsem, jak mi ho líže, jak chladí rozpálenou kůži drsným jazykem. Neukojená a nenasytná… Upadl jsem do zvláštní ztrnulé extáze, do stavu otupělosti, měl jsem pocit, že má duše opouští tělo a pomalu vzlétá nad ulicemi plnými tanečního třeštění. „Probuďte se,“ dolehl ke mně jakoby z nesmírné dálky něčí hlas. Neochotně jsem otevřel oči a s úžasem zjistil, že jsem na nemocničním lůžku. „Měl jste štěstí,“ řekla čokoládově zbarvená mladá ošetřovatelka, „našli vás v tom starém domě v bezvědomí. Puls jste měl skoro neznatelný…“ „A co majitelka domu?“ podivil jsem se. „Jaká majitelka? Snad nemyslíte…“ a dívka na mě zděšeně pohlédla. „Žila tam kdysi mocná kouzelnice sekty woo-doo, ale podlehla kletbě zhrzeného milence a zemřela. Už je tomu pět let. V tom domě od té doby nikdo nechce bydlet, protože tam prý straší.“ Šokovalo mě to. A dodnes si nejsem jist: byl to pouhý sen těla zmoženého nevyspáním, alkoholem a nevybitým pohlavním drážděním? Nebo si mne opravdu přízračná čarodějnice, přivolaná bubnováním ze záhrobí, vyhlédla, aby se jako upírka nasytila mým semenem? Kdo ví? Ale už nikdy jsem takovou extázi nezažil.