Těhotná švagrová IV.
Moje milá a milovaná švagrová Lada byla 3 měsíce po porodu. Jako studentka zdrávky horko těžko ukončila 3. ročník. V dubnu porodila a do konce školního roku se ve škole vyskytovala jen sporadicky. Po prázdninách měla nastoupit do maturitního ročníku. Rýsoval se problém, kdo se bude starat o malého synovečka. Jeho táta, můj brácha Vladimír byl na vojně a ještě rok tam bude. Já právě skončil základku a měl jsem nastoupit na průmku. Moji rodiče byli oba zaměstnáni. Jak říkal táta, měli to nejhorší životná období. Mládí v prdeli a do penze daleko. Vypadalo to, že Laduška bude muset na rok přerušit studium. Měli jsme spolu malé tajemství. Po dobu jejího těhotenství jsem zdatně zastupoval bráchu a prcal jsem ji každou noc. Vynechávku jsem měl akorát po dobu šestinedělí a hned potom dalších 10 dní, co byl brácha na dovolené. Sotva vypadnul zpátky k útvaru, snažil jsem se obnovit naše šukací hrátky. Laduška mě sice neodmítala, ale nutila mě, abych ji prcal s gumou. Při tom přiznala, že s brácha ji ojížděl bez gumy, protože ji slíbil, že „dá pozor“. Mrdání se šprckou se mi vůbec nelíbilo a tak jsem se rozhodl, že ji v době co nejkratší udělám dalšího sviště. Když bude mít buben, šprcky potřebovat nebudeme. Ale musel jsem to zmáknout sakra rychle, pokud na to měl brácha pověsit firmu. Promyslel jsem strategii hned po bráchově odjezdu. Sotva jsem byl připuštěn, zahájil jsem akci napouštění. Jako obvykle jsem si vplížil k ní do pokojíku, když už všichni spali. Po krátkém mazlení jsme na to hned vlíti. Nasadila mi pusinkou šprcku a pak jsme si odbyli rozjezd v misionářské poloze. Potom jsme přešli „na pejsky.“ Zezadu to měla moc ráda. Líbilo se jí, že při ní proniká namlouvák hodně hluboko. Těsně před porodem jsme vlastně ani jinou polohu nepoužívali a dokončovali jsme se na lištičku. Na boku, zezadu, jsem se do ní vystříkal, zůstal jsem v ní a tak jsme sladce usínali. Dělal jsem všechno jako vždycky, až na jeden malý podraz. Když se otočila a nastavila mi prdelku na pejsky, stáhnul jsem gumu a narval jsem namlouváka do nastavené kundy naboso. Měl jsem sice bobky, jestli to nepozná, ale dopadlo to dobře. Při rozjezdu na misionáře ji to sice, jako vždy, na počátku dřelo. Ale protože mazala jak zjednaná, tak se šprcka brzy zvlhčila kundím sádlem a Laduška dření přestala vnímat. Když jsem do ní zasunul zezadu bez gumy, tak vůbec nic nepoznala. Vychutnával jsem si báječnou mrdačku a slastně jsem si to prodlužoval, jak jsem jen mohl. A pak najednou nebylo cesty zpátky. Vykropil jsem těsnou kundičku, vyjel z ní a nafilmoval sundavání gumy. Provedla pusinkou očistu mého ptáka a při závěrečné 69 jsem ji pozorně otřel chlácholinku připravenou plenou. Doufal jsem, že se do ni vsákne to, co z ní vytékalo, včetně mých spermáků. Zaujali jsme zaujali polohu lžiček. Můj zadek měla v klíně a já na zádech vnímal její příjemně pružné kozičky. Přesunula ruku přes můj bok a jemně uchopila ochabujícího ptáka. Lehce jej stiskla, ale za malou chvíli jsem cítil, jak stisk pomalu slábne, až ji z ruky vyklouzl úplně. To již krásně spala, jak napovídalo i její hluboké, pravidelné oddychování. Zpočátku si sice nárokovala obvyklé usínání na lištičku, ale to jsem ji vymluvil. Když usnu s ptákem v broskvičce, tak mi změkne, vyklouzne a šprcka zůstane v ní i s obsahem. A potom ji budeme lovit. Někdy uprostřed noci ten, kdo se vzbudil dřive, obvykle vyprovokoval toho druhého k dalšímu kolu. Časně ráno mě vzbudilo pípání budíčku a já se vykradl do svého separé. Po odchodu rodičů do práce jsem se vracel a stříhli jsme si sladké probuzení. To jsme si na její přání vždy šoupli análek, který si moc zamilovala. Teď o prázdninách jsem nemusel do školy a tak jsme se vyvalovali v posteli někdy až do 10 hodin. V noci i po ránu nám naše hrátky dirigoval junior, protože jak začal řvát, tak byl samozřejmě číslem jedna, bez ohledu na to, co jsme zrovna dělali. Naštěstí byl Vladimírek dítě klidné a nenáročné. Většinu času buď spal, nebo se na svět díval přívětivým náznakem úsměvu. Bylo docela hezké, dívat se na ně, když ho máma krmila. Občas usnul přímo u jejího žužlíku. Její kozičky, vždy výstavně krásné, byly teď nalité a neobyčejně citlivé. Z počátku, když jsem si s nimi pohrával a náznakově je cucal, mi hlavu odstrkovala, že jako nemám užírat miminku jeho jedinou potravu. Protože byla mladá a zdravá, tak měla mléka, že by mohla kojit medvědy. A když malý občas zlobil a nechtěl pít, tak byla ještě ráda, když jsem ji přebytečné mléko odssál. Prováděl jsem své kouzlo se šprckou už tři týdny a napjatě jsem čekal, co se bude dít. A pořád se nedělo nic. Přiznávám, že jsem o těchto věcech moc nevěděl. Zašel jsem proto do knihovny a ve studovně jsem si přečetl z několika lékařských knih pár kapitol o těhotenství. Bylo to tak odborné čtení, až jsem z toho byl blbej. Jediné, co se mi podařilo zjistit, že prvními příznaky jsou ranní nevolnosti, spojené se zvracením. Nakonec jsem se dočkal. Po ránu, hned po odchodu rodičů jsem se jsem se, jako obvykle, nakvartýroval k Ladušce do pelíšku. Předpokládal jsem, že si šoupneme její oblíbený análek. Místo natěšené mrdničky mne ale „přivítala“ jakási mrzutá, zelená troska. Do toho začal vřískat synoveček. „Prosím tě, nestůj a postarej se o kluka“, hekla ke mne Lada a vystartovala směrem k záchodu. Vzal jsem kloučka z košíku a začal jej bezmyšlenkovitě kolíbat v náručí. Kupodivu, přestal řvát a jenom se nešťastně tvářil. Lada se za chvíli vrátila. „Človíčku, mně je blbě, jako už dlouho ne“, řekla a skácela se na letiště. Malý Vláďa mezitím začal zase pofňukávat. Popošel jsem k ní, s úmyslem malého ji předat. „Pochovej ho, uklidni ho, něco s ním sakra udělej, já jsem úplně vyřízená. Šukat bratrovi ženu, to se ti líbí, ale když máš něco udělat pro jeho děcko, tak to je ti zatěžko“, vyčetla mi. Nejdřív jsem se chtěl ohradit, ale pak mi došlo, která bije. Vždyť jsem na ty její ranní nevolnosti čekal. „Copak já vím, co mu je? Třeba potřebuje přebalit, nebo nakrmit“, řekl jsem smířlivě, abych nevyhrocoval situaci. „Tak ho přebal, pleny jsou táhle“, ukázala kamsi do rohu. Bez odmluv jsem se do toho pustil. Sice jsem to nikdy nedělal, ale mnohokrát jsem to viděl. Synoveček naštěstí nebyl podělaný, ale zato pěkně mokrý. Celkem bez problémů jsem jej přebalil a pak předal do péče matky. Odhrnula noční prckošilku a přiložila mimčo k prsu. Klouček se snaživě přissál k naběhlé bradavce. Okamžitě se utišil a snažil se. Nabídnul jsem Ladě, že ji uvařím bylinkový čaj na uklidnění nevolnosti. Vděčně přijala a tak jsem se uklidil do kuchyně. Když jsem se vrátil s kouřícím hrnkem, vypadala již trochu líp. Zeptal jsem se, jestli by si neměla zajít k obvoďákovi, aby ji předepsal něco na utišení. Resolutně odmítla, že prý se už cítí líp. Vyrazil jsem na nákup, protože mi máma v kuchyni nechala lístek, co mám koupit. Když jsem se vrátil, byla už byla Žiguli, jak jsem ji někdy z legrace říkal, úplně v pořádku. Když se vrátili naši z práce, tak se jim ani nezmínila, že jí bylo ráno špatně. Když jsem se navečer jako myška vplížil za ní do pokojíku, čekalo mně překvapení. Vklouznul jsem k ní pod prošívanou deku a dychtivě jsem se přitiskl k jejímu nahému, teplému tělu. Moje ruka ji, jako obyčejně, pohladila od koziček, přes bříško a níž. Najednou jsem strnul. Ona měla kalhotky! Do háje, co tohle má znamenat? Vždycky spala nahá. Akorát po ránu, když pobíhala po bytě, si oblékala svoji rozkošně rajcovní prckošilku, která ji sahala jen o trošku níž, než byla její kudrnatá zásuvka. „Prosím tě, proč máš kalhotky? Snad jsi už nedostala menses“, zeptal jsem se. To podivné slovo jsem měl od ní a připadalo mi stejně nelibozvučné jako menstruace. Vím, že někteří lidé se vyhýbají oběma těmto slovům a používají místo toho výraz měsíčky, pokud neužívají rovnou vulgární označení krámy. „To ne, ale zjistila jsem, že mám ošklivý hustý, bílý výtok a tak jsem si musela vzít vložku. Na menses mám ještě čas, máma i doktor mi říkali, že přijde někdy až za několik měsíců“. Moje ruka šátralka ji lehce přejela přes rozkrok a skutečně jsem tam nahmátl pod kalhotkama peška. Bylo jasné, že dnes mám po mrdání. Také bylo zřejmé, že na to nemá ani pomyšlení. Rozmrzele odmítala i moje laskání koziček, které jinak příjmala velmi ráda. Potěšilo mne, že se ujala mého namlouváka a zkušenou rukou jej začala honit. Po chvíli zapojila i svoji šikovnou pusinku. Ale všechno to dělala v jakémsi chvatu, jakoby to už chtěla mít za sebou. Proto jsem si ani já nedopřál nějaké zadržování. Ve velmi krátké době jsem ji obstříknul mandle a odpadl jsem. Po krátkém odeznění jsem ji pohladil po vlasech a tváři, něžně jsem ji políbil a odešel jsem do svého kamrlíku. Před usnutím jsem si ještě promítnul průběh celého dne. Tak ranní nevolnosti už by tady byly. Pokud tedy nesouvisely s nějakým jídlem. To jsem ale téměř vyloučil, protože jedla to, co všichni ostatní a nikomu špatně nebylo. Dál jsem si vybavil, jak byla celý den podrážděná a náladová. To by také mohl jeden z příznaků, které jsem netrpělivě vyhlížel. Pak jsem si vzpomněl, co vše jsem si přečetl v knihovně o těhotenství. Jedna věc mi byla naprosto nejasná. Týkala se kojení. Ve starší literatuře se psalo, že dokud žena kojí, tak se v jejím těle vytvářejí jakési látky, které zabraňují dalšímu otěhotnění. Jakási přírodní antikoncepce. Modernější kapacity naopak před touto „pověrou“ varovaly a byly uváděny desítky případů manželských párů, které na to dojely. Došel jsem k závěru, že si s tím nebudu lámat hlavu a uprostřed těchto zmatených myšlenek jsem najednou usnul. Druhý den se nevolnost, spojená se zvracením opakovala. Laduška byla zase od rána nervní a nevrlá. Po nějakém čase jí to zase přešlo. Ale když se vrátili rodiče a usedli jsme v kuchyni k obědu, uprostřed jídla opět odběhla fofrem na záchod. Samozřejmě, že si toho všimla máma a začala se vyptávat. „Co s tou holkou je, snad něco špatného nesnědla? Co jste jedli k snídani?“ „Jako normálně, čaj s houskou, namazanou sýrem. Nic jiného ani nechtěla, bylo ji špatně už po ránu“, odpověděl jsem. Máma se zarazila a s dalším dotazem se obrátila na Ladu, která se zrovna vrátila ze záchoda. „Poslouchej děvenko, tady Jarda říká, že ti bylo špatně už ráno. Nedej bože, abys nějak onemocněla. Co bychom si počali s tím malým drobečkem? Už to vidím, jak se o něj stará to naše nemehlo Jarda.“ „Ale maminko, to nestojí za řeč. Však už je mi celkem dobře. Nedělejte si zbytečné starosti“, snažila se Lada rozptýlit máminy starosti. „Jen aby to nebyl nějaké ty ženské záležitosti“, pokračovala máma. Atmosféra zhoustla. Táta, který toho nikdy moc nenamluvil, se zvednul a zamířil do obýváku. Nenápadně na mě kývnul, abych šel s ním. Sotva jsme vypadli, tak se spikleneckým úsměvem řekl: „ Tam se teď rozvine ryze ženská debata a u toho je lepší nebýt. Já tomu sice moc nerozumím, ale mám takový dojem, že to nebude jen tak. Ale nemá cenu se do toho míchat. Ať si to ženské vyříkají bez nás.“ Na tátu to byl neobvykle dlouhý proslov. Nevěděl jsem, co bych na to měl říci a tak jsem raději mlčel. „Jenom doufám, že to není to, co máma naznačovala,“ pokračoval táta. „A co jako?“, zeptal jsem se přihlouple. „No co, že když byl Vládík na dovolené, tak mohl Ladušku znova zbouchnout“, dal mi to táta po lopatě. „Ale to snad ani není možný, tak brzo po porodu“, odpověděl jsem rádoby naivně. „Možný je všechno, v tomhle státě, ale nemá cenu to řešit. Necháme se překvapit“, ukončil táta debatu a odešel si zakouřit na balkon. Když ranní nevolnosti pokračovaly, máma začala přemlouvat Ladušku, aby si zašla k ženské doktorce. Žiguli to sice odmítala, že už jí skoro nic není, ale máma si to nedala vymluvit. Z nákupu přinesla 2 krabice Sunaru. Na dotaz, k čemu tenhle nákup, když Lada má mlíka na rozdávání, máma řekla větu, která mě potěšila. „Pokud je holka v jináči, tak se ji zarazí mlíko. A malej by neměl co pít. Musíme počítat se vším.“ Pak bylo Ladě „usneseno“, že zítra půjde k doktorce a nechá se vyšetřit a udělat test. Do týdne budou výsledky a bude jasno. Když jsem se v noci plížil k Ladě, byl jsem zvědav, v jaké bude náladě. Mile mě překvapila. Vložku už neměla a tak jsem se mohl těšit, že si konečně po několika dnech zase plnohodnotně zašukám. Když jsem vyndal krabičku Primerosek a položil ji na polštář, bylo vidět, že i ona se těší. Pár dní bez mrdu na ni bylo znát. Byla zvyklá mít ho tam každý den a tak už ji to chybělo. Odbyli jsme si vášnivou předehru a pak mi profesionálně nasadila čepičku pusinkou. Rozhodl jsem se, že kouzlo se šprckou už praktikovat nebudu. Bylo to také z ohleduplnosti, protože jsem se bál, aby po tom výtoku nechytla nějakou infekci. Samozřejmě, že jsem si, jako ostatně vždycky, ptáka důkladně umyl, ale nechtěl jsem riskovat. Vycházel jsem z toho, že pokud se mi podařilo včas „zasít“, tak je dobře. A pokud ne, tak časový rozdíl by už byl nápadný. Mohl jsem se jenom modlit, aby ji test těhotenství potvrdil, protože jenom tak se zbavím toho protivného mrdání se šprckou. Zatím jsem ji pomalu zezadu ojížděl s gumou, ale moje myšlenky byly úplně jinde. Pokud není napuštěná, tak mi prostě ujel vlak. V tom případě mám smůlu a jsem odkázán na gumy až do konce bráchovy vojny. Sice nemilá představa, ale pořád lepší, než si jenom leštit šavli. Naštěstí mistrně kouřila s polykáním a análku na chuť také přišla. Rozhodně jsem na tom byl lépe, než moji vrstevníci, kteří si o takovém pohodlíčku mohli nechat jenom zdát. Snad akorát Kalivoda, který se chlubil, že šuká se starší sestrou. Ale stejně mu to málokdo věřil a já jsem se raději se svými zážitky klukům ani nesvěřil. Z myšlenek mě vytrhlo Ladino jemné sténání. Naprosto mechanicky jsem ji stále šukal a ona se dostávala do konečné fáze. Vrátil jsem se do reality a prožil jsem s ní závěrečné vyvrcholení. Přitáhl jsem si jí za vlasy a přiměl ji, aby se opřela o pelest. Rukama jsem ji uchopil za melounky a začal je jemně masírovat. S pocitem krásného uvolnění jsem začal plnit gumu. Mohl jsem jen doufat, že moji předchozí representanti se dostali včas na správné místo určení. Tentokrát jsme se svezli do lehu na břichu. Zůstal jsem v ní zapíchnutý, dokud mi namlouvák nezměkl a nevyklouzl. Guma v ní samozřejmě zůstala. Vytáhl jsem ji a odhodil na podlahu. Laduška byla ještě v rauši. Otočil jsem ji na bok, přitiskl jsem se k ní a přehodil přes nás deku. Rukou jsem lehce podebral její kozičku a propadl jsem se do krásného spánku.