Laura a Pavlína 8.díl


                        Ani pořádně nevím jak jsem se dostal na ulici. V nose jsem cítil ještě jemnou vůni Petřina parfému, na rukou hebkost jejích vlasů. Byl jsem jako omámen a nedokázal jsem si vysvětlit jestli to bylo následkem dobrých zpráv od docenta Drábka, a nebo jestli to bylo ze setkání s Petrou. Musím si přiznat, že letmé dotyky, jakoby nechtěné, mě pořádně rozrušily. Nikdy před tím jsem podobnou bytost nepotkal. Věděl jsem že existují, viděl jsem to na jednom webu a i v porno časopise. Nikdy mě to ale nijak neoslovilo. Až toto setkání, bylo to následkem mojí přeměny? Nedovedl jsem si představit, že bych se miloval s mužem. I po mojí přeměně na ženu, cítím, že se mi líbí jenom ženy. Jsem tedy asi lesba. Ale Petra? To přece není celý muž…..                    Beru do ruky telefon a prozvoním Lauru. Z vedlejší ulice přijíždí naše auto a já do něj nastupuji. Laura je zvědavá jak to všechno dopadlo. Tak jí začínám dopodrobna opakovat svůj rozhovor s docentem Drábkem. Trochu váhám jestli se mám zmínit o Petře. Vždycky jsme si z Laurou říkali všechno na rovinu, rozhoduji se jít s pravdou ven. Vyprávím jí o Petře a snažím se jí popsat pocity, které ve mně zanechala. Laura klidně řídí, a vidím že se usmívá. Jsem moc ráda miláčku, že se ti nelíbí chlapi, no a Petra přece není chlap, je to prostě holčička s bimbálkem. Teď když budeme z docentem Drábkem v užším kontaktu, dodává, tak se moc těším až mi Petrušku představíš. A kam vlastně jedeme? Ptám se, protože vidím, že nejedeme rovnou domů. Ale miláčku, musíme něco nakoupit, tak se zastavíme v Globusu na Zličíně, a můžeme si tam dát v restauraci i něco k obědu. Cesta ubíhá díky prázdninovému provozu poměrně rychle. Tak, za chvíli budu mít premiéru mezi lidmi, na veřejnosti, jako žena. Jsem si jist, že všechno proběhne dobře. A v nejhorším případě, je přeci se mnou Laura. Taky jsem moc zvědavý, kdy se mi ozve docent Drábek. Dodrží svůj slib?                    Probírám se ze svých myšlenek právě ve chvíli, kdy jsme odbočili na rozlehlé parkoviště hypermarketu. Laura parkuje poblíž vchodu a navrhuje, že se půjdeme nejprve najíst, abychom nemuseli po jídelně strkat nákupní vozík. Vystupujeme z auta a míříme k hlavnímu vchodu. Měl jsem z tohoto okamžiku trochu strach, ale žena ve které jsem byl teď i já, perfektně zvládá veškeré nerovnosti dlažby, ladně kráčí na svých vysokých podpatcích, v průvanu který je vždy u hlavního vchodu si zcela přirozeným pohybem přidrží vlasy a krátké šatičky zároveň. Krásně si tuto chvíli užívám. Moc dobře si uvědomuji, že se nechovám nějak ustrašeně a neplížím se podél zdí. Právě naopak. Plně si uvědomuji, jak mě chůze na podpatcích nutí krásně kroužit zadečkem. Taky jsem se celý narovnal a vystrčil svoje dost obnažená prsa všem na obdiv. V hlavě mi zní Lauřina ranní slova, že žena musí svým zjevem ohromit. Když si ještě uvědomím, že mám velmi vyzývavý makeup, nepřehlédnutelnou hřívu hustých dlouhých vlasů, tak mám ze sebe velmi dobrý pocit, a zároveň mě příjemně dráždí již známý pocit lehkého vzrušení.                         Protože je poledne, stojí před teplým bufetem restaurace malá fronta. Jak můžu vidět, jedná se o směsici nakupujících lidí, úředníků a řemeslníků. Řadíme se z Laurou na konec fronty. U mužské části fronty vyvolává náš příchod malý rozruch. Jako na povel se hlavy mužů otáčejí ke konci fronty, tedy na nás. Ti co jsou tam z manželkami to chytře maskují tím, že se ještě jakoby dívají do vitríny kterou již přešli. Opět zjišťuji, že většina pohledů míří nejdřív do našich hlubokých výstřihů, a potom k našim hlavám. Dokonce slyším jak se jeden řemeslník neudrží a tiše volá na kolegu který je již skoro u pokladny , psss psss fíha, Joško pozeraj ! Ten se jak na povel otáčí, a taky na nás civí. Laura zachovává ve tváři takový klidný neutrální úsměv, a já si pouze na malý okamžik připadám nějak moc nahý. Ale byl to jen mžik myšlenky Pavla. Žena ve mně vítězí, a ještě víc vystrkuje na obdiv svou krásnou hruď. Cítím jak mě Laura bera pod paži, tak se do ní klidně zavěsím. To chce klid miláčku a pevné nervy, šeptá mi se smíchem do ucha. Musím ale uznat, že kdybych byl ještě před třemi dny na místě těch chlapů, nejednal bych vůbec jinač. Teď mi ale připadali vrcholně trapní, jak se různými fórky snažili upoutat naši pozornost. No, tak na tohle si prostě budu muset zvyknout.                         Z výběrem jídla mám trochu problém. Normálně bych volil z nabídky bufetu jednoznačně vepřové výpečky, knedlík, zelí a točené pivo. Laura jako kdyby viděla můj vnitřní boj, otevírá vitrínu ve které jsou vystaveny přílohy a dezerty, a dává mě i sobě na tácek zeleninový salát. Prodavačce říká, že si dáme dvakrát kuřecí plátek z rýží. Do ucha mi šeptá, že by nechtěla bydlet s nějakým tlusťochem, a že musím být na své tělo hodný. Pomalu se suneme k pokladně. Ve frontě před námi, je klasický typ novodobého podnikatele. Vyholená hlava, bílé tričko, zlatý řetěz kolem krku a černé kalhoty. Všiml jsem si, že i on se na nás, než jsme se dostali k pultu, několikrát otočil. Těsně před kasou mu zazvonil mobil, a on začal poměrně dost nahlas vykřikovat, ať už tu smlouvu někdo podepíše, ať může ty milióny konečně převést. Přitom hovoru se natočil směrem k nám, a to asi proto, aby nám nic z jeho hovoru nemohlo utéct. Musím uznat, že na něm bylo vidět, že tráví jistě dlouhý čas v posilovně, ale na mne, jako na ženu neučinil vůbec žádný dojem. Najednou jsem se přistihl, jak si v duchu říkám, že tihle nafouklí krasavci si můžou trhnout. Vrchol všeho bylo, že když platil, tak rozevřel svoji peněženku směrem k nám, aby se nedaly přehlédnout seřazené kreditní karty. Tím by ale mohl blbeček ohromit tak leda nějakou nedostudovanou blondýnu a ne mě. Díky své profesi malíře mám dobře vyvinutou fotografickou paměť. Platební karta byla pouze jedna, ostatní byly plastové hotelové klíče a karty do velkoobchodů. Cítím jak mi Laura tiskne loket, a šeptá mi do ucha ať si toho trapáčka nevšímám. Musím jí dát za pravdu, že my muži jsme pro ženy někdy docela směšní. Mít tak tu moc a proměnit ho na chvíli v ženu, ten by se asi sám sobě dost zprotivil…..                         Po jídle jdeme tedy konečně nakupovat. Uvědomuji si, že se mi v hlavě přece jenom asi něco mění. Totiž to, že mě nakupování začíná nebezpečně bavit. Dřív jsem chodil z Laurou pouze z nezbytné nutnosti, aby nákup netahala sama. Vůbec jsem nevěnoval pozornost tomu, co vlastně dává do košíku. Zůstávám sice Pavlem, ale žena vyhrává na celé čáře, a já se jí vůbec nebráním. Nebráním se proto, protože se bránit nechci. Chci se jí plně poddat, dokonce si přeji, aby mě ovládla. Teď tady debatuji z Laurou jaký druh olivového oleje si vezmeme na saláty, co budeme vařit k večeři a zítra k obědu. Dokonce se slyším jak říkám, abychom nakoupili i něco do zásoby. A taky mám chuť zkusit dráždit ty trapné stvoření, kteří si říkají páni tvorstva. Odnáší to chudák brigádník, který skládá zboží do regálu. Kousek před ním si totiž vyhlédnu v dolní řadě láhev bílého vína. Chci si přečíst vinětu, ale nevezmu láhev do ruky a ani si k ní způsobně nepřikleknu. Prostě se k němu otočím zadečkem, a ve svých krátkých šatičkách se hluboce předkloním. Je mi jasné, jaký výhled mu poskytuji, mám na sobě tanga. Jeho reakce byla okamžitá. Zčervenal, nevěděl kam z očima, prudce se narovnal a praštil se hlavou o regál co měl nad sebou. Já se pomalu narovnávám a dávám mezi regály zboží Lauře pusu na ústa. Ta okamžitě pochopila mou hru a vášnivě mě líbá. Brigádník nechává paletu paletou a prchá pryč. Doufám žes to nedělala Pavlínko proto, abys ho sbalila, šeptá mi něžně do ucha Laura. Ne, dělám to proto, abych nás pomstila, říkám z úsměvem. Odcházíme k pokladnám, platíme a jdeme k autu. Po naložení nákupu Laura navrhuje, že si můžeme dát kávu a zákusek v Metropoli, která je kousek odtud. Je to komplex různých obchodů a kavárniček pod jednou střechou.                         Vybíráme si kavárničku která je otevřená do centrální chodby a objednáváme si u obsluhy kávu a můj oblíbený medovník. Vedle u stolu sedí nějací dva rádoby světáci. Opět ta klasická uniforma, vyholená hlava, zlatý řetěz a pocit že jim vše patří. Podaří se mi zachytit kousek jejich hovoru jak jeden říká, já tu blondýnu a ty tu tmavovlasou. Pouze mrknu na Lauru a čekám co bude dál. Laura si přehazuje ladně nohu přes nohu, a se slovy že dnes je již venku velmi teplo, si vyhrne spodní len šatů jak jen je to možné, vytáhne z kabelky zrcátko, rtěnku a začne si upravovat rty. Bleskne mi hlavou myšlenka, že já bych si měl rty taky přemalovat! Vždyť jsem jedl a pil i kávu! To určitě zanechalo stopy na mých rtech. Následuji tedy Lauru. Ááá, dámy se nám krášlí, pojedeme na výlet? Slyším od vedlejšího stolu a vidím jak jeden z nich významně točí klíčkem od auta, a to tak, aby byl nepřehlédnutelný znak BMW. Tentokrát reaguje jako první Laura. Přisunuje si židličku blíž ke mně, nakloní se nad mou hlavu a dlouze mě líbá vášnivě na ústa. Zároveň cítím její ruku na svých prsou, což mě ale okamžitě nebezpečně vzrušilo. Mírné mžitky před očima, a pomalé stahy v podbřišku mě úplně odrovnávají. Ty vole, Karle, to jsou lesby! Jako zdálky slyším od vedlejšího stolu a vracím se do reality. Laura vstává. Ano zajíčci, lesby, ale už na výletu. A navíc jsme zvyklé jezdit z hvězdou na chladiči, říká a točí na ukazováčku klíčkem od našeho mercedesu, na kterém je jasně vidět třícípá hvězda. Tak jedeme ke mně domů miláčku, tak naschle pánové dodává. Odcházíme, a já vidím pouze doširoka otevřená ústa těch dvou, která nejsou schopna ani odpovědět na pozdrav.                         Vůbec se jim nedivím, protože i mě dělá velké potíže se koncentrovat. Stále vnímám Lauřin jazýček ve svých ústech, ten krásný pocit, když se setkaly naše ústa zkrášlena rtěnkou, cítím chuť jejího jahodového lesku, a ještě mě stále mrazí bradavka na mém prsu vzrušením, jak mi ji Laura jemně stiskla. Strašně se těším na dnešní noc, lásko moje, šeptám ji do ouška. Zalévá mě krásný pocit rozkoše. Úplně se divím, jak jsem mohl existovat jako muž! Cupitáme s Laurou do sebe zavěšeny chodbou mezi obchůdky. Moje a její vysoké podpatky hlasitě klakou na vyleštěné dlažbě. Je to zvuk na jehož povel se otáčí hlavy mužského osazenstva směrem k nám. Přehazuji si vlasy na jednu stranu, aby vynikly na té druhé moje veliké kruhové náušnice. Říkám Lauře, že si dnes večer musím vyzkoušet ještě nějaké jiné šaty. Nemohu přeci chodit pořád jenom v jedněch! Neboj se miláčku, dnes se k tomu určitě dostaneme, usmívá se Laura.                         Když míjíme poměrně luxusně vyhlížející kadeřnictví, vzpomínám si na to, jak jsem si říkal, že by mi slušel melír. Ptám se Laury, a ta je mou myšlenkou úplně nadšená. To budeš krásná kočička, ty si necháš udělat do svých tmavých vlasů světlé pramínky, a já zase tmavé. Vstupujeme dovnitř. Obě křesla jsou v kadeřnictví prázdné a obsluha si prohlíží nějaký módní časopis. Laura vyslovuje naše přání a kadeřnice se nás ujímají. Jsem jemně zatlačen do pohodlného křesla. Přivírám oči a oddávám se tomu slastnému pocitu, který ve mně vyvolávají jemné dotyky kadeřnice. Opatrně mi umývá vlasy. Zakláním hlavu do přistavené mísy a cítím se opravdu skvěle. Když mi vlasy znovu rozčesává a na hlavu nasazuje helmici ze které mi vytahuje jednotlivé pramínky k obarvení, nemohu odtrhnou oči od zrcadla které mám před sebou. Procedura trvá skoro hodinu. Na závěr mi vtírá do hlavy různé kondicionéry a vyfoukává fénem a kruhovým kartáčem krásné vlnky, tak jak mi je dělala Laura. Výsledek byl ohromující. Musel jsem se stále prohlížet v zrcadle a musím uznat, že i Lauře její nový účes velmi slušel. Je to až neuvěřitelné, jak nás dokázaly malé proužky obarvených vlasů změnit. Říkám si, že kdybych potkal sám sebe jako Pavel, řekl bych o sobě, že jsem potkal sexuální dračici. Mezitím co Laura vyrovnává účet, mi začal v kabelce zvonit telefon. Na displeji vidím slovo docent. Tak přece nezapomněl! Nedočkavě si tisknu telefon k uchu. Docent Drábek mi dopodrobna vysvětluje, jak se dostanu do kliniky v Radotíně, k primářce Jiřině Novákové. Prý už o mě ví vše potřebné, a zítra v deset hodin mám být u ní v ordinaci. Ranní moč na lačno si mám vzít s sebou. Děkuji docentu Drábkovi a ubezpečuji ho, že se určitě ještě musíme sejít, tak jak jsem mu to slíbil. I přes všechny právě prožité zážitky mi kmitne hlavou myšlenka, že se vlastně netěším ani tak na docenta Drábka, ale na jeho Petru. Sděluji Lauře výsledek hovoru. Ta je výsledkem velmi nadšena. Tak miláčku honem domů už je dost pozdě, a my to musíme spolu hezky oslavit. Moc se dnes na tebe těším………….. Pokračování příště