Laura a Pavlína 7.díl
Sprchování ve dvou je skutečně nádherné. Laura bere do rukou šampon a umývá mi moje dlouhé vlasy. Stojíme těsně čelem k sobě, a já ji nanáším mýdlo na její tělo. Sprchovou hlavici přepínám na tropický déšť, který padá na nás, na oba. Pod proudem vody báječně relaxujeme, a vzájemně se umýváme i ty nejintimnější partie našich těl. Ale všechno krásné musí jednou skončit. Vystupujeme ze sprchy a pomáháme se utírat velkými osuškami. Máš krásně hebkou pokožku, říká Laura a podává mi krém, musíš si ji ale udržovat. A tady máš noční krém na okolí očí a úst. Bere do ruky kondicionér a vtírá mi ho do vlasů. Bere ze skříňky fén, vede mě do kuchyně, usazuje na židli a začíná mi natáčet na kartáč prameny vlasů a zároveň je suší proudem vzduchu. Cítím jak mi moje vlasy nabývají na objemu. Jak je Laura natáčí na kartáč, zůstávají na nich krásné vlnky, které mi ve předu padají až na prsa a vzadu do půli zad. Uvědomuji si ten krásný pocit, když mi někdo upravuje vlasy, a nějak v podvědomí se začínám těšit na návštěvu u kadeřníka. Určitě by mi slušel melír. Ano melír!! Začínám uvažovat jako žena, ale pořád tam někde hluboko v mojí mysli jsem to ještě já, Pavel, proto že mě vzrušuje spousta věcí které jsou pro ženu normální, ale já jsem je ještě neokusil, nezažil. Rozhoduji se, že dnes budu určitě spát společně s Laurou, beru jí tedy jemně za ruku a vedu jí po schodech do naší ložnice. Vůbec neprotestuje, naopak se na mě usmívá. Jsem moc ráda miláčku, že si se tak rozhodl, dodává když stojíme v naší ložnici, ale holčičky si musí vzít něco na spaní. Až teď si uvědomuji, že jsme oba ještě úplně nazí. Laura bere ze skříně dvě košilky. Nechává si černou a mě podává červenou. Je to krásná košilka na spaní, která má mírně zpevněné polokošíčky a pod prsy volně splývá a končí těsně pod mojí mušličkou. Je z průsvitné látky, má krátké balónové rukávky, a její spodní lem je ozdoben krajkou. Když ji mám na sobě, tak mi krásně tvaruje prsa, balonové rukávky a hluboký výstřih dodávají košilce velmi romantický vzhled. Vklouznu do postele vedle Laury, přitisknu se k ní. Vždycky jsme před tím usínali tak, že se mi ona stočila na boku do náručí a strčila mi zadeček do klína. Dnes jsem vzal její ruku, dal jsem si jí kolem pasu, a stočil jsem se jí do klína já. Laura se ke mně přitiskla, odhrnula mi záplavu mých vlasů z tváře, jemně mě políbila. Hezky se vyspi miláčku, slyším její hlas a cítím jak mě hladí po vlasech. Bylo toho na mě dneska už asi trochu moc, chtěl jsem jí ještě něco hezkého říct na dobrou noc, ale zavřely se mi víčka a já jsem upadl do hlubokého bezesného spánku. Když otevírám oči, vidím za oknem ložnice již sluníčko a oblohu bez jediného mráčku. V posteli jsem už sám. Dole v kuchyni slyším obvyklé zvuky, rychle si sahám na prsa, ale nic se nezměnilo, vše je jak má být, zůstávám už asi navěky ženou. Přistihuji se , že si opravdu přeji zůstat v její roli, a že už si ani nedovedu představit, že bych byl znovu chlap! A to jsem ženou teprve třetí den! Miláčku vstávej, volá Laura, máme dneska moc práce! Teď si uvědomuji, že jsme se domluvili na návštěvě u docenta Leoše Drábka. Rychle vyskakuji z postýlky a běžím do koupelny. Opláchnout obličej, umýt zuby, vykartáčovat vlasy, a při pohledu do zrcadla si říkám, že se musím namalovat! Jdu do kuchyně. Laura má už připravenou snídani. Dávám jí pusu na dobré ráno. Na stole mám připravenou nejen snídani, ale taky kosmetickou taštičku a velké stojanové zrcátko. To jsem ti připravila, abys jsi se mohl při snídani namalovat, usmívá se Laura, určitě ti to půjde, máš přece malířské nadání! A namaluj se dost výrazně, žena musí svým zjevem ohromit! Tak tedy střídavě jím snídani a střídavě se maluji. Má pravdu v tom, že mi malování nedělá žádný problém, a zjišťuji, že mě to i velice baví. Jsem hotov zhruba za dvacet minut a odcházím za Laurou do její pracovny. Ta je již oblečena, stojí před otevřenou skříní a podává mi bílé letní šaty s květinovými vzory. Má už na sobě podobné, ale růžové. Na tady máš ještě kalhotky, nebudeš mi běhat po Praze bez spodního prádla, dodává, a podává mi ještě podprsenku. Tentokrát se oblékám již bez její pomoci. Šaty jsou střižené do klasického střihu, mají širokou sukni končící nad koleny, a poměrně hluboký lodičkový výstřih. Zvýrazňují mou štíhlou postavu a velká prsa. Musíš vypadat sexy, abys zapůsobila, říká Laura a podává mi zlaté sandálky, které jsem měl včera. Dodává, že řídit bude ona, protože moje doklady jsou mi k ničemu. Dává mi ještě kabelku, do které si ukládám rtěnku, řasenku, kartáč na vlasy, kapesníčky, mobilní telefon a svoje mužské doklady. Laura na mě ještě stříká modrého Charlieho a přidává mi ho taky do kabelky. Tak můžeme vyrazit. Vycházím z domu, a opět se těším z toho krásného pocitu volnosti, když mi větřík podebírá spodek mých širokých šatů, a můj pohled mi stále klouže dolů, do mého hlubokého výstřihu, a nemůže se nasytit pohledu na ty krásně se pohupující poloobnažená prsa. Sedáme do auta, a vyrážíme směrem do Klánovic, kde má svou vilu docent Drábek. Laura se plně věnuje řízení, a tak si v hlavě srovnávám myšlenky jak začnu panu docentovi vysvětlovat kdo jsem. Laura asi vytušila, proč jsem tak zamlklý. Začni tak, jak jsi přesvědčil mě! Navíc docent Drábek, ačkoli je vášnivý sběratel obrazů a velký estét, je trochu jiného založení než jsou ostatní lidi, uvidíš že tě pochopí, přesvědčuje mě. To mě uklidnilo do té míry, že už jsem zase schopen vnímat svoje okolí, a navigovat Lauru k vile pana docenta a tiše doufat, že ho zastihneme doma, a že ho přesvědčím, aby mi nějak pomohl. Když přijíždíme k jeho domu, je v zahradě vidět otevřená garáž, ale auto stojí uvnitř. To je dobré znamení. Domlouvám se z Laurou, ať na mě čeká někde za rohem, že jí potom prozvoním telefonem, vystupuji a mačkám tlačítko zvonku na vstupní brance, která je pár metrů od vchodu do domu. Po chvilce se ozve bzučák v brance, a zároveň se otevírají vstupní dveře do domu. Otevírám branku a jdu směrem k mladé dívce která mi přišla otevřít. Něco tady nesedí, myslím si, docent Drábek nemá děti, a na holky taky moc není. Dívka má na sobě halenku, která je hluboko rozepnuta až pod prsa, a má velmi kratičkou kostkovanou mikrosukni. Budí celkový dojem rozpustilé školačky, až na to, že je velmi výstředně nalíčená, a její prsa by opravdu žádné školačce patřit nemohla. I když z jejích prsou mám dojem, že jsou nějak nepřirozená! No jo, silikony, ale nádherné! Musím uznat, že se mi velmi zalíbila, a tiše jsem jí pozoroval. I ona se mi dívala někam do středu mého hrudníku, a dalo jí asi hodně práce zvednout pohled od mých, nervozitou se dmoucích ňader. Mohu pro Vás něco udělat? Její hlas zněl trochu hlubším tónem než bych od ní očekával. Odpovídám, že bych rád mluvil s panem docentem ve velmi nutné záležitosti. Přesvědčuji jí, že mám pro docenta nádherný obraz, že jsem pracovnice aukční síně, a že se takové jednání nedají vést po telefonu. Tak pojďte dál, říká její hluboký sametový hlas, Leoš je dnes ještě doma. Uvolňuje mi cestu ve dveřích, ale jenom tak, abych se musel dotknout jejích ňader, když procházím kolem ní. Vede mne do haly. Počkejte prosím tady, já vám Leoše zavolám. Odchází po schodech do patra, a já se nemůžu ubránit pocitu, že mě něčím silně přitahuje. Krátím si chvíli čekání prohlížením vystavených obrazů a zastavuji se u toho co důvěrně znám, u obrazu ležící ženy od Václava Špály. Ani jsem nezaslechl příchod docenta Drábka. To je jeden z mých klenotů, říká, a čemu vděčím prosím za tak milou návštěvu? Otáčím se směrem k němu. Jeho pohled ale nemíří do mých očí, jak jsem byl vždy zvyklý když jsem jednal z lidmi, ale na má prsa. Opravdu vzácná návštěva, zdůrazňuje, my se prosím známe? Pane docente, snažím se mluvit co nejpříjemnějším hlasem, když už jste zmínil váš obraz, nebyl náhodou restaurován? Měl určitě tady v tom rohu odlouplou barvu, tady bylo trošku natrhlé plátno, tady byl odřený rám. A tady ty šaty ženy jsme pozorovali pod UV lampou, a bylo vidět, že jsou přemalovávané samotným Špálou! Docent Drábek mě pozoruje z mírně vyděšeným výrazem ve tváři. Tyto podrobnosti ale může znát jen jediný člověk! Malíř restaurátor Pavel Sajler! Vy pracujete pro něj? Ptám se jestli si můžeme na chvíli sednout, že bych mu chtěl něco říct. Usedáme do širokých kožených křesel a já mu vyprávím svůj příběh posledních dnů. Na potvrzení všech skutečností, mu ještě opakuji náš rozhovor, kdy jsem mu předával obraz, kolik to stálo, a že říkal, že se na něj mohu vždy obrátit. Tak jsem tady, protože jsem jako Pavel Sajler přestal existovat, a vlastně vy jste jediný člověk, kterého mohu prosit o pomoc!!! Docent Drábek se na mě dívá ze široce rozevřenýma očima. To vše je pravda! Pokyvuje hlavou , sahá za sebe, a nalévá dvě skleničky whisky. Promiňte, ani jsem se vás nezeptal, jestli si dáte, ale na mne je toho trochu moc! Bere skleničku do ruky, přidrží ji před hrudí, kývne hlavou a hodí ji do sebe. Tak to probereme znovu. Z medicínského hlediska je to zhola nemožné, ale jsou opravdu věci mezi nebem a zemí, které nejdou nijak vysvětlit. To jako lékař již dávno vím. Vy jste se tedy proměnil v kompletní ženu? Teď se prosím ptám jako lékař! Na tuto otázku jsem byl připraven. Ano,a můžete se o tom i přesvědčit, říkám a pomalu si vytahuji lem šatů nad pás, a jak sedím v křesle naproti docentovi, roztáhnu mírně nohy, aby mohl vidět mou mušličku , do které se krásně zařezávají bílé krajkované tanga. Je toho na něj asi dost, protože si okamžitě nalévá další skleničku. Já si připadám strašně vysíleně a najednou i trochu poníženě. Cítím jak mi po tvářích začínají stékat slzy, které nemohu zastavit. Ale, no tak děvče, neplačte mi tady, to nemůžu vidět když ženy pláčou. A vy tedy ženou opravdu jste! A nádhernou! Je vidět, že zázraky se opravdu občas dějí. Vytahuji z kabelky kapesníček, a utírám si slzy. Beru ze stolu skleničku a usrknu lehce whisky. Docent se neudrží, vy jste dokonalá žena! Ty pohyby a to chování! Tak to musíme celé probrat. Mám nápad, jak by to šlo celé zařídit! Nechápavě se na něj dívám. Jistě víte, že jsem se zabýval operacemi na přeměnu pohlaví. Přikyvuji, ale nechápu. Pane docente, já nechci aby ze mě někdo dělal zpátky muže! Já jsem strašně rád, že se mi to stalo, a v žádném případě to nechci měnit!!! No výborně, konstatuje docent Drábek, takže problémy s psychikou nemáte žádné? Říkám mu že ne, že opravdu svoje nové tělo a svou novou podobu miluji!!! Leoši, můžu se tě zeptat, co se tady děje? Na schodech do haly sedí ta mladá dívka a netroufám si odhadnout, co všechno z našeho rozhovoru slyšela. Prosím, dovolte abych vám představil svou Petru, říká docent Drábek, vstává a jde k ní. Nic zvláštního se miláčku neděje, pouze tady Pavel měl víc štěstí než ty. Nechápavě se dívám z jednoho na druhého. Víte, vysvětluje docent, ona Petra nebyla vždycky Petra, byl to Petr. Necítil se ale spokojený ve svém mužském těle, podstoupil u mě terapii, hormonální léčbu a trochu kosmetických úprav, a je z něj Petra. Ale ne úplně, říká Petra svým hlubším hlasem, bere mě opatrně za ruku a přitiskne mi jí na její miniaturní sukni. Cítím tam výstupek, je to mužský úd. Ano, pokračuje docent, Petra je teď dokonalou shemale. Tak to chtěla mít, bylo to její velké přání. No a teď bydlí tady se mnou. Ale vraťme se k vašemu problému, vím jak to vyřešit! Pojďte si na to ještě na chvíli sednout, a pak musím do úřadu! Usedáme do křesel, a docent vysvětluje. Zavedu vás jako žadatele o změnu pohlaví, budeme vše antidatovat, napíšu konzultace, založím vám kartu. Zároveň vše administrativně urychlíme, a troufám si říct že se to podaří možná i do zítřka, a vy se dostavíte na soukromou kliniku k primářce Jiřině Novákové do Radotína na změnu pohlaví muže v ženu. Dostanete průvodní lékařské zprávy, a na jejich základě požádáte oficiálně úřady o zapsání změny pohlaví, o nové jméno a doklady. Tak myslím že tak by to určitě šlo! Dívám se na něj, a nemohu pochopit, že tak složitý problém by šel tak jednoduše vyřešit. Ptám se docenta, kolik to bude celé stát? Odpovídá mi že je rád, že může být svědkem takové události, že primářka je mu velmi zavázaná a dluží mu velkou službu. A budu opravdu rád, když občas přijedete, a budete mi povídat o vašich pocitech, problémech, a tak podobně, abych to mohl použít ve své lékařské praxi. Ale teď už se musím jít připravit, Petruško, opiš prosím tě všechny osobní údaje Pavla, vezmu si je s sebou, a já vám k večeru zavolám co bude dál, otáčí se ke mně, bere mně za ruku, políbí ji , je mi velkým potěšením, že vám mohu pomáhat, dodává a odchází po schodech nahoru. Petra si bere kus papíru, sedáme si k sobě blíž, a já ji diktují své osobní data. Když jsem tak blízko ní, vidím, že má i nádherně prodloužené řasy do neuvěřitelné délky, a musím obdivovat obratnost jejích prstů, na kterých má velmi dlouhé umělé nehty. Košilka se jí hluboce rozevřela, a bylo vidět, že má propíchnutý pupík, a v něm visel krásný šperk, ze kterého vedl řetízek kolem celého pasu. Byla opravdu krásná. Dopsala si poznámky. Víš, začala mi tykat, moc ti fandím aby ti to všechno dobře dopadlo. Já to dobře znám, ale já jsem chtěla, aby mi tam to co mám dole zůstalo. Až na to jsem si přála být dokonalou ženou. Neubránil jsem se citům, a pohladil jsem ji po vlasech. Vstal jsem. Nabídla se, že mne půjde vyprovodit. Po cestě k hlavním dveřím jsme si vyměnily vzájemně pár jemných nechtěných dotyků….