Je dvě třicet ráno a já ležím ve vaně, ruce a nohy přivázané. Jsem nahý. Má tvář je pokryta ženskými slinami od "polibků" na dobrou noc, které jsem dostal od ženy, její sestry a dvou mých nevlastních dcer. Zvedá se mi žaludek z toho, jak jsem polykal všechnu tu mrdku čtyř mužů přímo z kundiček čtyřech žen, společně s půldruhým litrem chcanek, které mi tekly do pusy v průběhu předešlého večera. Koule mě ještě pálily od kolize, kterou jsem měl se švagřiným kolenem, když jsem dost rychle nená...

„Jsem mladý a silný, ale poněkud tělnatý,“ odpovídal mi Daville, „proto jsem si zvykl chodit do Vienne pěšky, čímž získává zdraví i měšec. Nečiním to snad protože, že bych musel počítat s každým penízkem, neboť jsem dost bohatý, o čemž se brzy přesvědčíte, když mi prokážete laskavost a doprovodíte mne. Dva muži, jež jste viděla, jsou darebáci, kteří mi dluží sto zlaťáků. Potkal jsem se náhodou a žádal jsem ty peníze. Viděla jste sama, jak mne zřídili.“ Litovala jsem dvojnásob neho...

Odpovědí mu byla salva smíchu a zpola opilý otec Kliment zvolal, že je nutno okamžitě ověřit tuto pravdu. Vstal a vrávoravým krokem ke mně přistoupil. Myslila jsem, že zemřu hrůzou a když se na mne upřely jeho smilně podlité oči, chvěla jsem se na celém těle. Zvrhlík mi prsknul do tváře, musela jsem se před jeho zapáchajícím dechem naklonit dozadu. Než jsem se nadála, vjel mi rukou pod sukně. Jeho hrubá pěst sevřela surově moji kundičku, která mne vždycky strhávala do neštěstí, neboť muži, místo,...

Zločinní herci se konečně nabažili všeho a vstali. Zeleně oblečený muž se přiblížil ke křovisku, za nímž jsem se skrývala, a chtěl zde vykonat svou potřebu. Svlékl se a hluboký stud mne dojímá, vzpomenu-li si na rýhu jeho ženské zadnice, zalepenou nečistým chámem jeho zvrhlého přítele. Když povstal, otíral svůj úd, plný výkalů, travou, na niž močil a třepal jím tak, že tekutina prýštící z něj, stříkala až na mne. Chtěla jsem uhnout, abych neviděla tento hrozný obraz a zaharašila jsem křov...

Možnost osvítit temné cesty sloužící prozřetelnosti k dosažení cílů, předsevzatých při stvoření člověka a naznačit podle toho plán, který by vedl k vyššímu poznání v oněch ubohých dvounožcích, postrkovaných neustále rozmary oné bytosti, jež prý je řídí tak despoticky k světlu rozumu. Možnost stanovit řád, nutný k vyjádření zákonů této prozřetelnosti v člověku a nakreslit cestu, jíž nutně musí jít, chce-li zabránit bizarním rozmarům oné osudovosti, které dává dvacet rozličných jme...

Uplynuly dvě měsíce bez jakýchkoli zajímavých událostí. Právě jsem dosáhla osmnácti let, když jednou přišel ke mně Saint-Fond a řekl mi, že navštívil obě sestry paní de Cloris v Bastille; zdá se, že mladší je neobyčejně krásné stvoření. "Nuže," řekla jsem, "z toho by mohl být zase výlet na venek?" "Ovšem!" "A stařec?" "...z toho by mohla být pěkná omáčka." "Dobrá, ale nepozná ředitel vězení, když mu odejdou najednou tři vězňové?" "Lehko je nahra...

Po večeři jsem své oběti, samozřejmě jen z vypočítavosti, posilnili a oživili. Nevím, proč byl Noirceuil právě tento večer zamilován víc než jindy do mého zadku; nestačil jej dost líbat, mazlit se, lízat a obrábět. Každou chvíli měl úd uvnitř a hned jej vytahoval a dával děvčatům k lízání. Potom se vracel ke mně a neobyčejně silně mne bil do zadku a do beder; šel dokonce tak daleko, že mi třel poštěváček. To všechno mne uvedlo do takového vzrušení, že jsem musela na své přátele dělat neuvě...

Panu de Saint-Fond bylo 50 let. S nespoutaným sklonem k výstřednostem se v něm spojovala ukrutnost a nenucená povýšenost. Uměl znamenitě okrádat Francii; a neváhal vydávati zatykače, i když po tom zatoužilo sebe menší hnutí jeho vášně. Následkem toho úpělo nyní přes 20.000 osob obojího pohlaví a všeho stáří ve vězeních, jimiž je Francie poseta. Přece však z těch 20.000 nebyl ani jediný vinen, jak mne vesele při příležitosti ujišťoval. Večeře se zúčastnil též d`Albert, první př...

Byly jsme s Justinou vychovány v Panthemontském klášteře. Eufrosina, která jako mladé děvče utekla ze sousedního rodného domu, aby se vrhla celou duší v rozkoše, byla v klášteře naší společnicí. Protože jsem od ní a jedné s ní spřátelené jeptišky dostala první morální zasvěcení, chtěla jsem Justinu s oběma seznámiti, neboť tyto dvě sirény již tehdy zasely do mé duše zárodky pozdějších neřestí. Jeptiška se jmenovala Delbene. Byla v ústavu již pět let abatyší a bylo jí 30 let...

Malá nehostinná kancelář vyšetřovatele působila od prvního pohledu studeným dojmem. U stropu se převalovaly chuchvalce cigaretového dýmu, úspěšně vzdorující líně se pohybujícím lopatkám stropního ventilátoru. Za oprýskaným stolem, pamatujícím určitě ještě období nadšeného ranného socialismu seděl robustní muž v šedivém saku a unaveným gestem si promnul dvoudenní strniště na tváři a upřel svoje šedé oči na ženu, nervózně poposedávající na rozviklané židli. Při jiné příležitosti by ...